Ulice v Aleppu

Ticho po bombardování. Dusno před bouří.
Široká ulice bývala srdcem města. Hostila každodenní mumraj a z jejího jícnu se otevíral pohled na Umajjovskou mešitu. Tam, kde dřív proudili lidé, se teď povalovaly ostatky. Ostatky domů, ostatky těl, ostatky města, ostatky naděje. Minaret aleppské mešity byl zničený a sypal se na nádvoří jako kyprá drobenka z koláče.
Jako lékař bez hranic toho dne na svou hranici narazil. Byl v epicentru utrpení a zmaru už moc dlouho. Zcela sobecky potřeboval klid a mír. Potřeboval si najít lásku.
A pak, jen co opustil cizí zemi, do jeho života vstoupila Helena se svým bratrem.