Skalka

Lucie žije na Skalce teprve chvíli.
Když její táta přestal pracovat v Radě, museli se odstěhovat z Hradčanské.
"Pýcha předchází pád," říká Prckovi babička, "myslel si, že se může chovat jako král, žije jako žebrák. Žádné stromy nerostou do nebe."
Prckovo nebe je šedé, kamenné a betonové a stromy viděl jen na obrázku. Jemu se líbí sytý hlas i velitelský krok Luciina otce.
Jemu se líbí Lucie.
Na číhané u krysích děr, po kotníky ve špinavé vodě.
Při prohrabávání šrotu, v otrhaných montérkách a ochranných brýlích.
Při rozdělování jídla, ve spravovaných, příliš velkých šatech.
Lucie prostě vždycky vypadá jako princezna.