Nekonečná práce

Judy nesnášela chození do práce. Nesnášela práci. Ale neměla na výběr.
Sice chodila do stejné práce jako všichni ostatní, které znala, ale šéfové jim nedávali ani chvilku oddychu na klábosení.
Nicméně nedá se říct, že by si to přesto neuměla docela užít.
Usedla k psacímu stroji a začala:
„Dva domy, sobě rovné slávou svou,
v spanilé Veroně, kam děj nás vede,
pro starý hněv spor znova pozdvihnou,
že ruka v krvi občanské jen břede.“
Usmála se a pokračovala:
„lakjd laksdjbcla bablaksdjc balskdjbc…“
Jistěže opice ťukající do klávesnice jednou určitě napíše třeba Shakespeara… ale to by se nejdřív muselo Judy chtít.