Bloumání

Byl to senzační den a pořád ještě je. Já jenom, že ta „procházka“ v parku vyšla na osm kilometrů, a to Silke uznala, že Glienicker Brücke necháme na zítřek. Teď stojíme u zábradlí u řeky, klábosíme a já nenápadně přešlapuju z nohy na nohu, zatímco mi Silke ukazuje dračí loď. Normálně, dračí loď si to šine kolem a my koukáme na děcka v ní a já si v duchu ukládám to slunce a naše doteky na příště. Na zlý dny.
Je to malý zaklínadlo: Holländisches Viertel, Freundschaftsinsel, Alexandrowka…
Silke by se mi smála, ale ta slova vážně mají svoje kouzlo.