Musím jít dál

Procházím se po lese a vzpomínám.

Přišla jsem o vše a hroutil se mi život.
Objevila se tu však ona a naočkovala mě svou neskutečnou pozitivitou.

Neměla jsem nic jen prázdnou peněženku, rozbité srdce, neschopnost dát dvě kloudná slova dohromady a knihu, do které jsem se tolik zamilovala.
Tenkrát jsem netušila, že únik z reality a osvobození se od bolesti zrovna takovým způsobem bude nakonec s odstupem let znamenat něco mnohem víc.
Tenkrát to byly JEN příjemné dny.

Dvanácterák pozorující mě mezi stromy se otočil a pomalu odešel.
A mě teď jen zbývá zdvihnout hlavu a začít bojovat v realitě.