Studený blesk

Toto nebyla žádná zkouška nanečisto. Doslova se bude muset jít naostro jako při představení nějaké divadelní hry. Scéna byla připravená. Už jen vkročit na pódium před obecenstvo. Člověk to nesmí odříkat jako básničku, to nestačí. Obecenstvo tomu musí uvěřit, strhnout se.

Podíval jsem se na hodinky. Sekundovka se přibližuje dvanáctce. Tři. Dva. Jedna. Teď. Projel mnou elektrizující pocit uspokojení. Za třicet minut přijíždím ke svému domu. Už zdálky se valí kouř. Přistavím u krajnice naproti, odkud vidím hasiče a jejich cisterny. Vyvalím se ven z auta a křičím: „Helen!? Kde je má Helen?“ To už je dům celý v plamenech.