Noční vyznání: jde jaro, jde jaro

Je jen jedna zvlněná krajina a vše ostatní… je nepodstatný.
Je jen jedno jaro a jeden řev. Když vás protkne, je všude, je to vír, je to víra, je to výr; neusíná.
Roztoč bubínek, jeden náboj zbývá; uzavře vše.
Bouchly mu saze, říká se, jenže komín je úzká klaustrofobická roura, ústící do vysvobození někde v nebi.
Je jen jedno něco, co cupuje cokoli.
Ale mám vás rád, nevinné, nevědomé. Houpete se v bocích, jedna každá plna moci, o níž nevíte, již nechápete, jež rozbíjí atomové bunkry ve skále.
Klopím oči, nad obočím vrásky.
Všichni na jednu jedinou z vás krátcí.