29 Pozvání

Lada se rozhlédla po kouzelném náměstí, které přes noc posypal lehký poprašek sněhu. Hned se jí zlepšila nálada, když viděla, jak se parapety, střechy i kašna třpytí. Dlažbu křižovaly černé šlápoty chodců. Zdálo se, jako by se všichni snažili kráčet po špičkách, aby první sněhovou nadílku porušili co nejméně.
S úsměvem se přemístila do průchodu svého domu.
Na dvorku se sníh promíchal s věčně přítomným blátem a částečně roztál, ale to se dalo čekat. Aspoň milosrdně přikryl nevzhledné harampádí.
Zamířila nahoru. Měla v úmyslu důkladně prostudovat čísla na krabičce a připravit si nejpravděpodobnější kombinace, aby na poště zdlouhavým tápáním nevzbudila podezření.
„Ps, ps. Laděno, pocem!“
Lada se překvapeně vrátila zpátky do přízemí: „Ahoj Ilono.“
Sousedka na ni nervózně cenila zčernalé zuby a strkala jí podélně poskládaný list papíru, jako by ji pálil v ruce. „Prej pro tebe.“
Lada mrkla na temně fialovou magickou pečeť, velkoryse přehlédla mastný otisk prstu i stopu nože, která naznačovala, že se zvědavá Ilona pokoušela podívat dovnitř. Věděla, že se snažila marně.
„Kde se to tu vzalo?“
„Přinesla to ňáká… czohani.“ Sousedka si propletla prsty a zalomila je, až jí křuplo v kloubech. „Brrr, zima,“ vyhrkla a zmizela v bytě.
„Díky,“ zavolala Lada do zabouchnutých dveří a s udiveným vrtěním hlavou začala stoupat do schodů. Nemá cenu z Ilony páčit další podrobnosti, nic by z ní nedostala. Ilona je hraničářka, sama nečaruje, ale jako většina jejích příbuzných magii cítí. Lady se nebojí, ale tajemná doručitelka dopisu ji zřejmě vyděsila. Zvláštní.
Doma shodila kabát, zatopila ve vyhaslých kamnech a snadno zlomila pečeť. Nezvratný důkaz, že ač psaní postrádalo jméno či adresu, skutečně bylo určené jí.
Pečlivě stínované písmo s mnoha ozdobnými kličkami a křivkami okamžitě poznala.
Vážená slečno Durmanová,
Dovoluji si Vám touto cestou poděkovat za výtečně odvedenou práci. Rodokmen jsem obdržel v naprostém pořádku a s potěšením jsem zaznamenal pečlivé vypracování. Nicméně mám pochybnost o jistém drobném detailu a domnívám se, že tento údaj by mohl vyžadovat dodatečný výzkum.
Zvu Vás proto na neformální snídani do restaurace U Šemíka přesně v deset hodin, abychom projednali další postup.
Při té příležitosti bych Vám rovněž rád předal Váš zasloužený honorář.
V dokonalé úctě
MSDr. Ignatius Semelka.
Lada si povzdechla. Zkřížil jí plány. Ale Semelka je člen Velké rady. V žádném případě si nemůže dovolit urazit tak vlivného zákazníka, nehledě na to, že peníze už docela potřebuje.
Deset hodin bude co nevidět, tak aby sebou hodila.
Vyměnila dlouhé černé šaty a kabát za mnohem nenápadnější džíny a bundu. Krátké světlé vlasy schovala pod pleteným kulichem a nezapomněla si přesypat do kapsy zaříkanou šalvěj se solí. Nehodlá ulehčovat práci tomu, kdo ji včera sledoval.
Vyšla na pavlač a znovu se přemístila.