Nic pro cikány

„Dnes má nástup, ten dacan,“ zavrčí nad pěnou Robert.
„No jo, máš pravdu,“ jeví se Václav, „proto tu není!“
„Ty seš fakt vymaštěnec, vždyť tady nežije!“
„Ale připít na zdraví bychom mu mohli, ne?“
Ťukli a pozvedli dvě umaštěné hořčičné sklínky, když vešel.
„Krim je možná úděl pro ženský nebo gádži, ale ne pro mě!“
„Já se z tebe zvencnu, co teď?“ objímá první Robert.
„Slyšeli jste toho autobusáka tenkrát, ne? Jak jsme bavili o tom unesenym letadle?“
„Že by letěl, kam by se mu zavelelo!“ vzpomíná Václav.
„Právě,“ má promyšleno Milan.
„Kde chceš, vole, sehnat letadlo?“
„Žádný letadlo. Autobus.“