V noci

Muže probudil ze snů zpěv. V prvním okamžiku si myslel, že stále spí, tak se ten zvuk hodil do jeho přeludů. Jenomže ono melodické úpění se ozývalo i po několikerém proplesknutí vlastní tváře. Přesto se zkusil ještě štípnout, teprve když ani to nepomohlo, obrátil svůj zrak k obrazovce.
Výjev, který se mu odehrával před očima, ho přiměl užasle otevřít ústa. Okouzleně sledoval pohyb před sebou. Ladné údy, cestu stínů, pohyb světla.

Když představení skončilo, jeho pokoj zpíval dál. Jenže se proměnil v celu. Muž zvrátil hlavu a zaúpěl. Zoufalý zvuk zpřetrhal kouzlo okamžiku a pokoj byl zase jen obyčejným pokojem.