Pod modrou oblohou

„Tady na tu polňačku odboč, odpočineme si. Akci provedeme vpodvečer.“
Na stráni u lesa si lehnou, Václav zamíří mezi stromy.
„Ty vole, volný nebe!“ žmoulá stéblo trávy Robert, „to mi v base chybělo!“
„Mně zas zpívání,“ přihodí Milan. „Dostávali jsme nakládačku, ale stálo to za to!“
„Vás bili za… zpěv na kobce?!“
„Dvě tři cely jsme se dohodli a pak po večerce hezky z paty spustili tu naši!“
Cikán se posadí a s chutí zapěje:
„Bachařova stará na nás píská,
jak se jí po flétně stýská!“

„Neřvěte tu!“ vrací se Václav s vykasanou košilí plnou hub, „Podívejte, co jsem našel!“