Válka, hlad a beznaděj

I když byla všude kolem nich, neznamenalo to, že vůči ní dokázali být lhostejní. Brali ji jako nevyhnutelnou, ale bolela pokaždé. Štěpána plakala nejprve pro jednu sestru, která nepřežila porod prvního roběte, téměř vzápětí pohřbili i druhou sestru, Štěpánčinu nejmilejší Blahušku, kterou Švéd ubil k smrti. Pohřební rituál byl rychlý a nezbytný, náhrobek beze jmen.
„Snad, aby si raději i pro nás kmotřička s kosou přišla,“ prohlásila Štěpána a rychle se pokřižovala.
Kaška neříkal nic. Hlavou mu bleskla vzpomínka. „U vás je smrt žena? To u nás skončíš v objetí muže.“
Kaška se oklepal. Pořád nedokázal zapomenout na jeho hlas.