Pomoc nejméně čekaná

Spal, když do jeho království vtrhla jako velká voda potřeštěná bosá holka. Její příchod provázely zlostné výkřiky zvenčí a vzdálené burácení hromu.
Chvíli na něj zírala jako na zjevení; vypadal spíš jako prašivý toulavý pes než člověk, ona jako princezna.
Nakonec cizí řečí vyhrkla „Pomoc!“ a on jí tou cizí řečí odpověděl.
Když ji vedl na starodávnou půdu zapečetěnou masivním zámkem, všiml si na jejích rukou, že je spíš princ než princezna, ale panu Kloboukovi záleželo jen na tom, že se ho ta osoba neštítí.
„Na nás si nepřijdou,“ uklidnil ji, šťastný, že po dlouhé době bude někomu k užitku.