Dalmatská svatba

Kůň poháněn jezdcem zběsile pádí.
„Rychleji, rychleji," volá muž opojen rychlostí a vědomím, že za chvíli bude nevěsta jenom jeho. Svatební noc otevře lůno.

Ženich k nim vtrhl s družinou. „Honem,“ vysadil ji na koně.
Než se nadála, už cválali pryč. Z trysku a obavy z pádu se jí rozhoupal žaludek.
„Zpomal trochu,“ překřikuje dívka dusot.
„Neboj se, pevně se drž. Už tam budem.“
Hudba na uvítanou, která zní z otevřených vrat se mísí se střelbou a prachem rozvířeným kopyty koní.
Vzrušené srdce nevěstě snad vyskočí z hrudi.
Sen se stal skutečností.
Štěstí stejně jako paprsky slunce prozářily svatební den.