DMD č. 22. pro 22. 4. 2020. Téma: Opatření na podporu porodnosti

Hestia si povzdechne: "Jak mám být bohyně rodiny a domova, když Řekové o žádnou rodinu nestojí? Hrajou na lyru, aby uctili Appolona, chodí na lov, aby potěšili Artemis, ale že by plodili děti, to ne."

"Je to opravdu tak hrozné?" snaží se ji podpořit Deméter.

"Je, Athéna mi to spočítala. Poslyš, Deméter a nemohla bys s tím trochu pomoct? Když zvládneš přesvědčit rostliny..."

"Tak je pravda, že jsou ty mé mystérie trochu nudné, možná bych je mohla trochu zpestřit."

V tu si k nim přisedne Dionýsos: "Nechceš trochu mé speciální révy? Po ní vždycky nevím, na jakou nymfu dřív skočit."

Začalo to pokutou za prodej pašovaných cigaret. Samozřejmě ji nezaplatila.
Od soudu poslali exekutora. Nenašel v bytě nic než holé stěny.
To už se na vyšších místech schylovalo k něčemu vážnějšímu – odsouzení a basa. Natvrdo.
Nepočítali však s tím, že nikdo nedokáže obcházet pravidla a protahovat se skulinami v zákonech tak jako Adelina. A její známý, advokát Verace, právě jednu takovou přesně se hodící našel:
Do vězení nesmí být poslána nastávající matka, a to až do doby, než její dítě dosáhne věku šesti měsíců.
Šesti měsíců! To je spousta času na to, zadělat budoucímu synkovi či dcerce na mladšího sourozence….

,,Doufám, že už to konečně klapne."
,,Neboj. Tentokrát už určitě."
,,No, nevím. To je už třetí, kterýho jí dohazujem, za posledních pár let. A taky už má svůj věk... Neměla by být tak vybíravá, dáma."
,,S tímhle už to určitě vyjde."
,,Zajdeme se podívat, jak to vypadá?"
,,Můžem. Ale neměli bychom je moc často rušit."
,,Já vím. Jen nakoukneme přes sklo."

Ošetřovatelé se vypravili k výběhu goril nížinných.
Samice Kira seděla na zemi opřená o strom a přísným pohledem si měřila samce, který postával opodál. Pak se posadil do trávy kousek od ní. Vypadalo to, že si ,,voněli". Tak doufejme.

Angrešty jsou rudé a veliké jako článek malíčku. Co Mordořané odtáhli, dozrávají jen pro nás. Stojíme kolem keřů a cpeme se plnými hrstmi.
Vtom Burzî vyjekne, překvapeně a bolestně.
„Co je to za zvíře?" ptá se vyplašeně.
Žígur utrhne pampelišku a láká kozu k sobě. „Pojď sem, pojď..."
„Není vzteklá?" zapochybuje Rustrigh. „Vůbec se nebojí."
Žígur zavrtí hlavou. „Ochočená. Určitě patřila elfům. A teď je naše."
„Upečeme ji k večeři."
„Nic takového," zlobí se Žígur. „Lepší je nechat si živou a pít její mléko. Jen škoda, že nemáme i kozlíka."
„K čemu?"
„Přece k tomu, aby napřesrok bylo víc koz."

"Pane premiére, aktuální čísla porodnosti jsou na rekordním minimu, co s tím budete dělat?"

Tato věta se hnala hlavou Františkovi už třetí den od poslední tiskovky.

Sešel se i s ministrem zdravotnictví ale jejich nápady za moc nestály - ať už vyšší dávky na děti (nejsou peníze), zvednutí daně u kondomů (pápá politická kariéro) nebo ostatní nefunkční návrhy.

A v tom ho to trklo. Co národ spojuje - pivo. Hned druhý den podal návrh že vláda zavede nižší daň u piva pro rodiče, odstupňovanou podle počtu dětmi.

Pivaři už stejně umí pracovat se složitým systémem, takže vyhrávají všichni.

Návrh byl jednohlasně schválen.

Nouzový signál se pokusil ignorovat, na kapitána Jacka Harknesse a jeho přemrštěné libido nebyl po dlouhém dni zvědavý. Nakonec ale zvítězilo jeho otravné morální jádro. Jacka objevil... v poněkud neobvyklém stavu.
Zachráněný se nedal dlouho pobízet: „Narazil jsem na inzerát – hledáme zdravé, zdatné muže pro repopulaci kolonie. Protože jsem lidumil – tedy nejen lidumil...“ Mrknutí. Doctor okamžitě zalitoval záchranné mise. „Přirozeně jsem se přihlásil. Bylo to hodně únavné, ale naplňující práce, mohl bych jít do detailů...“ Lišácký úsměv.
„Prosím, odpusť si je. Co bylo dál?“
„Nikdo mi neřekl, že mi pozmění fyziologii!“ Nadrženost nahradilo zděšení. „Na těhotenství a porod nejsem připravený!“

She woke up and tried to sit up. She heard Arne, he was moving as well..
In front of them...
We got it!
Arne’s jacket looked like it was mangled by a fierce animal. Said fierce animal was fortunately still captured within, thanks to thin silverish rope. Finally Risa got a good look at it.
“Tasmanian tiger.”
That was a surprise.
“I thought they are supposed to be in Australia... and extinct.”
“Oh no, they aren’t. Yet. Any breeder will pay hefty price for this beauty.”
“Breeder?”
“Species rescue programs are well funded. In Australia.”
“Kinda sad we‘re in Norway.”

„Válka, kterou ještěráci vyvolali, se po čase ukázala být neúnosnou zátěží pro jejich rigidní systém rozmnožování, v němž jediný s právem oplodňovat samičky byl král. Pod tlakem narůstajících ztrát v boji bylo toto privilegium postupně přiznáváno generálům, zasloužilým důstojníkům, zasloužilým vojákům a nakonec, v posledním zoufalém pokusu o zvrat situace, každému. Toto poslední opatření nicméně mělo za následek jenom zrychlenou devalvaci genetického materiálu ještěráků a tváří v tvář nesrovnatelně dokonalejšímu systému Insektoidího impéria už nic nezmohlo. Fragmenty ještěráčí společnosti, rozprášené z Gwraggsku za moře, tak byly jen stínem dřívější slávy této rasy, bastardy a budižkničemy.“
-ZzzzSss'Kkkst, Zápisky o válce ještěrácké

Harkonnenská základna byla dobyta, ale všichni správně tušili, že osvobození Arrakis z baronova područí je ještě daleko.
„K útoku na Arrakeen nemáme dost vojáků,“ shrnul to vrchní naíb, zatímco ostatní zajišťovali okolí, „ale my vytrváme a budeme je likvidovat jednoho po druhém, i kdyby to mělo trvat třeba tisíc let!“
„Nebo,“ odkašlal si Rick, který dosud probíral trosky, „si vezmete tyhlety prášky, někde v soukromí je zapijete tím kořeněným pivem a za nějakejch šestnáct let budete mít vojáků jak králíků. Mrk mrk.“
Když konečně pochopili, zájem docela byl.
Nedostala jen slečna Morlandová, ačkoliv si řekla, protože to by bylo skandální.

Za Máří vchází Dorotka, aby připravily Svatavu na její svatební den.
„Teď může pan Jiřík přijet,“ usmívá se Máří na bledou Svatavu oblečenou do slavnostního.
V Dorotčiných očích se zalesklo šibalství.
„Však se nemůže dočkat.“
„A přijede s ním i jeho bratr Zdík,“ dívá se Máří poočku na Dorotku.
Ruměnec na dívčiných tvářích potvrzuje, že chůvin záměr vyšel.
„Děvenky moje, věděla jsem, že jednou vás odevzdám vašim manželům. Víte obě, co obnáší manželský život, že na svět přivedete děti. Pomodlíme se teď, aby vám Pán dal milost těšit se ze zdravého potomstva,“ dodává roztřeseným hlasem.
Vzpomíná na Svatavinu tetu Adlétu...

„Pracuješ na jednorožci?“ zeptal se opatrně Syn. S Tátou občas při Výrobě nebyla řeč.
„Ne. Prototyp mi sežral všechny leprikóny a pak to tam celý zadělal duhou,“ otřásl se Otec, „ale šmatlafous mi dělá starosti. Vůbec si se šmatlafouskou nehrajou! Seděj tam jak bobci!“
„Tati, jsou ještě vyjukaný, nic jinýho neznaj,“ řekl mírně Syn, „zkus... jim třeba zadat quest.“
„To nejde, dělaj, co jim řeknu,“ povzdechl si.
„A musí?“
„Myslíš... že mám použít cheat?“ zhrozil se Otec.

*

„Vůbec neposlouchaj, pořád by si jenom hráli, taky je jich čím dál víc – a věřej na jednorožce!“ lamentoval Otec.
Ale stejně zněl hrdě.

Naruto nevěděl, proč si zrovna tyhle dvě vybral za poradkyně.

„Hokage musí zajistit, aby byl dostatek ninjů,“ hučela Ino. „Podívej na Písečnou!“

„Je třeba přijmout opatření na podporu porodnosti!“ Sakura založila ruce v bok.

„A jak to mám udělat?“ zaúpěl.

„Prostě seženeš pár hezkých hochů, navlečeš je do doktorského a my se postaráme o zbytek.“

Ukázalo se, že je to opravdu náročný úkol. Shikamara přemluvila manželka, Sasuke rázně odmítl, Saie Ino nechtěla pustit, Kiba nakonec kývl a Shinovi musel slíbit pozemek pro havěť s přísným zákazem vstupu.

Proběhla přehlídka falešných mediků, místní kunoichi byly nadšené. Budou rodit o sto šest!

"Včera jsem mluvila s Laďkou," řekla a významně se podívala na Petra. "Jejich Honza čeká s tou svojí dvojčata!"
Petr mlčel. Věděl, kam tím míří.
"Ty víš, že tě nechceme do ničeho nutit," pokračovala. "Ale bydlíte teď spolu. Už jste mluvili o svatbě?"
"Mami, já studuju," odvětil Petr. Snažil se nezvyšovat hlas.
"To snad něčemu vadí?" zeptal se jeho otec.
"Petříku," pokračovala matka. "Mluvili jsme o tom s tatínkem. Tu svatbu vám můžeme zaplatit. A když by Andrejka byla pak na mateřské, tak vám to malý ráda někdy pohlídám," dodala s úsměvem.
Andrea se na Petra taky usmála. Petr mlčel.

Vešla zaklepavši, to samotné mu napovědělo, že je něco v nepořádku. To a fakt, že neměla ani klobouk, ani rukavičky. Takřka vyšla na ulici v negližé.
„Čemu vděčím za vaši návštěvu?“
Bez odpovědi přešla k dřevěnému glóbu u okna v záchvatu zájmu o geografii. Poznal, že naléháním by ničeho nedosáhl. Vstal a připojil se k ní.
„Myslíte, drahý, že přemíra alkoholu a opia může vést ke zvýšení porodnosti?“
„Jistě záleží na kvalitě a kvantitě.“
„Tuším korelaci v konzumaci nejlevnější pálenky,“ řekla temně. Zaváhala. Pak... „Můj manžel mě pronásleduje i z hrobu.“
Jako by se setmělo. Duch hraběte naplnil všechny kouty.

„Čím že se to zabýváš?“ podivila se Cedrella Weasleyová, „opatření na podporu porodnosti? To myslíš vážně?“
„Ano. Mudlovští vědci konečně objevili lektvar, který umožní jejich ženám kontrolu nad početím. Kouzelníci však mají opačný problém, rodí se jim málo dětí,“ pustila se do zdlouhavého vysvětlování přítelkyně z Bradavic, Dilysa Burbageová, „napadlo mě, prostudovat jejich poznatky a vydat se opačnou cestou. Najít něco, co pomůže kouzelnicím s početím.“

Kamarádčin nápad učit se od mudlů (na to může přijít jedině Dilysa) Cedrella pustila z hlavy, musí připravit synům jídlo.

„Kluci, svačina!“
„Fuj! Celerová pomazánka, už zase.“ ošívaly se znechucené ratolesti.
„Je to zdravé!“