Mentha

Grigorije znala celý život. Byl jejím dětským kamarádem, důvěrníkem, její první a snad i poslední láskou. Bylo těžké mu lhát, a ještě těžší před ním něco tajit. Neuměla to, nikdy před sebou nic neskrývali.
V lednu roku 1908, rovné tři roky po té neděli se mu svěřila. A Griška, milý úžasný Griška, ji držel za ruku a řekl, že je to jenom její rozhodnutí. A ať si dává pozor, protože petržel může být při předávkování jedovatá. Myslela, že bude plakat, ale nakonec se smála – botanik v jejím milém se umlčet nedal.
Čtyři roky po svatbě a šest let po té neděli si dovolila svůj čaj jednou vynechat. A potom, postupně a pomaličku ho přestala užívat docela.
Jestli mám nebo nemám mít děti… Teď už to není na mně.