DMD č. 7. pro 7. 4. 2021. Téma: Antikoncepce pro veverku

Poklidně si čtu v posteli a vtom…
„Řach, vrzzz, skříp…“ ozývá se mi nad hlavou. Napjatě se zaposlouchám. Dobře vím, že nad ložnicí je jen nízká půdička, zloděj by se tam nevešel.
„Bum, prásk, vzuuum…“ pokračují zvuky hluky. A jéje, to nejspíš budou kuny. Vypadá to, že u nás chtějí bydlet.
„Skříp, vrzy, vrzy, vrz…“ To asi bude postel po babičce.
Při představě chumlu kuňat, které si vesele hrají u nás na půdě, jsem se orosila.

Zkusila jsem kunám nabídnout večeři okořeněnou antikoncepcí. Znechuceně na mě zasyčely, že blafy pro veverky ony nežerou.
No to jsou radosti. Kuňatům se nevyhnem.

He woke up in pain. It wasn't for the first time. Pain was his constant companion in the mornings or whatever time he regained consciousness after another mushroom-fuelled debauchery. He and the female from the adjoining tree often sought the psychedelic experience brought by those tasty, white-speckled red mushrooms. But when the excess becomes norm, the only solution for a mind firmly embedded in the domain of hedonism is to seek more extreme excess.
Time to assess the damage.
There's nothing in the world that could describe the sound of a squirrel realising their partner chewed on the wrong nuts.

Mladý spisovatel zvedl oči k Múze rozvalené vedle něj na gauči.
“Věděla jsi, že veverčí samec prohání svou partnerku po stromech, než se dostanou k aktu?”
“To musí být vyčerpávající,” zasmála se.
“Viď. Mohl by jí místo toho třeba přečíst poezii.” Šibalsky na ni mrkl.
“Rozhodně, ovšem záleží jakou. Může to totiž být i slušná antikoncepce.”
“Co moje poezie?” zajímal se.
“Napálen byl jsem, Múzo moje, srdcem - tím zrádným lidským svalem…” začala recitovat Múza.
“Ty si to pamatuješ?” Zamrkal mladík překvapeně.
“Pamatuju všechny tvoje básničky.”
“A jak bys je objektivně zhodnotila?”
“Objektivně?” Zvonivě se rozesmála. “Zbožňuji každou jednu z nich.”

“Ale zajisté, na sto procent účinný proti coronaviru! Ať se picnu, jestli to není pravda. A nejlevnější na trhu!”
Muž v kabátě na zem vnucoval své další oběti krabičku prášků. Vtom mu na rameno dopadla ruka zákona.
“Tak copak to tu máme, Lasičko. Prodej bez živnosti? Snad ne drogy? Dej to sem!”
Policista Lasičkovi vytrhl prášky z ruky a pár si jich nasypal do úst. Chvíli převaloval na jazyku, než je vyplivl. Pak si přečetl nápis na krabičce.
“Veverčí antikoncepce? Snad jsi nevykradl veterinární stanici?”
“Ale strážníku, snad se dohodneme,” usmál se Lasička. “Co byste řekl masti proti blechám? Zázračná…”

Dámy a pánové, situace s veverkami už překonala i kůrovcovou kalamitu a já nemůžu začínat svůj den popíjením oříškového latté! Svolali jsme proto vědecké shromáždění, abychom vymysleli konečné řešení této katastrofy.

Začneme rovnou s mým návrhem, který je samozřejmě ten nejlepší. *hladíc si své obří ego* Vycházíme z toho, že veverka dokáže slyšet zvuky o frekvenci 70 kHz, která nebude rušit psy ani kočky. Vyrobíme tedy tisíce falešných ořechů, do kterých umístíme zvukové zařízení. Veverky samy přemístí ořechy do vyloučených veverko zón a na dálku spustíme rušivé zvuky, které zajistí, že samičky bude bolet hlava a další množení nebude možné!

"Hele, já chápu, že ona ráda... to... žejo," začala schůzi lesních zvířátek poněkud rozpačitě liška, "ale tohle už opravdu nejde."
"Vždyť nemáme chvilku klid," zabručel starý jezevec.
"A kolik jich vlastně je?" podíval se vlk tázavě na sovu.
"Podle našich záznamů 54, to jsou dva vrhy za rok, většinou má přes pět mláďat. Je to neobvyklé, i když možné," odpověděla.
"Pche, padesát, spíš tak tisíc!" vyhrkl jezevec nazlobeně.
"A v celém lese se nedají sehnat žádné oříšky." přisadila si paní srnková.
"Dobře, je rozhodnuto," prohlásil vlk rozhodně, "zajíc a medvěd se vydají do města a seženou někde pro veverku antikoncepci."

Julie S. vešla do školního depozitáře s zrzavými vlasy splývajícími jí do půl zad. O pět minut později připomínala její uhlazená hříva veverčí hnízdo. Na vině byli místní kostlivci, kteří se rozhodli uspořádat taneční zábavu. Poltergeist Poplašňák nemohl chybět, a tak kostrám vytvářel "hudební" doprovod.
Kostlivec Matěj měl veselou náladu. Chytil Julii do náruče a jal se s ní kroužit uličkou za poltergeistova nadšeného, leč falešného zpěvu.
"Á dva tři, á dva tři, á dva tři. Veverko, kolem se toč!" kvílel blankytný přízrak a poletoval okolo.
"Veveřičko, veverčátka nechceš-li míti,
nechceš-li míti.
Veveřičko, veverčáka musíš nechat býti,
musíš nechat býti."

"Mami, proč veverka nechce medicínku?" přiběhla Amálka s voláním do kuchyně.
"Ku-" vykřikla maminka a šla si zchladit popálenou ruku. "Cos říkala?"
"Že veverka nechce medicínku."
Maminka se na dcerku nedůvěřivě podívala. V další vteřině už letěla s Amálkou na zahradu s představou otrávených veverek. Naštěstí se horor nekonal. Nebo alespoň ne veverčí. Ze země zvedla platíčko s antikoncepcí.
"Kdes to proboha vzala?"
"Mělas je v kabelce."
"Prosím tě, řekni mi, žes to nesnědla."
Amálka zavrtěla hlavou.
"Proč je dáváš veverkám?"

"Příště už takovou pitomost nekoupím," pomyslela si maminka, když jí Amálka ukázala knížku o tom, jak veverky plánovaly miminko.

Třásla se nedočkavostí, když čekala na jeho příchod. Taková čest, taková příležitost!
„Pane ministře!“ vydechla a vyskočila z křesla. Jeho přítomnost byla pro ni božským zjevením.
„Slečno. Máte minutu.“
„Jistě,“ posadila se a zhluboka nadechla. „Čistokrevné kouzelnictvo vymírá. I když někteří chtějí víc dětí, vzpomenou si na ty krvezrádce, Weasleyovic tlupu, a nechtějí se množit jako nějaká veverka. Potřebujeme více rodin s mnoha dokonalými dětmi. A děti od nepřizpůsobivých matek pro dobré čistokrevné rody. Já... chtěla bych být u toho!“

Raddle rozeznal potenciál a otevřel náruč novým ideám. Georgina Goyleová od základu postavila program porodnosti Pramen. Koncepci proti všem krvezrádcům.

V našem dnešním dokumentu se budeme soustředit na veverky v městském prostředí. Minule jsme probrali, jak se tato zvířata chovají v prostředí přirozeném, co však s nimi udělá soužití s člověkem? Ve všední dny veverky vylezou ze svých doupat brzy ráno a již si jdou pro čerstvou dávku odpadků do nejbližších košů. Dále hromadně provozují repetitivní činnosti, které dříve dávaly smysl a teď je jen unavují. Pak, vysílené, jdou večer spát. O víkendech však ve velkých skupinách vyhledávají a konzumují muchomůrky, poslouchají datly a nekontrolovatelně se množí. Sex, drogy a rock’n’roll zřejmě veverkám zapadly do srdce. Hodně štěstí s antikoncepcí!

Veverka seděla na větvi a vyčkávala na doktora datla. Potřebovala vědět, proč se nenarodila její veveřátka. Ostatní veverky už měli plné pelíšky roztomilých uzlíčků, jen ona nemá ani jediný. Když zaslechla šustění křídel ve větru, byla už celá napjatá. Datel ji pořádně prohlížel, nenašel nic divného tak se alespoň zeptal, jestli nesnědla něco neobvyklého. Veverka si po chvilce vzpomněla na podivný bílý hrášek. Doktor se zamyslel a prohlásil " Někteří lidé jedí bílé pilulky, aby se nepřemnožili, to byl nejspíš ten váš hrášek." Nevěděl ale, jestli je to nezvratné, nebo stačí počkat na příští jaro. Nešťastné veverce nezbylo nic, než doufat.

"Ach drahá, tolik po Vás toužím! Rychle, obejměte mě, polibte mě..."
"Milý pane, víte, že jsem Vám nakloněna, dokonce velmi příznivě... avšak... tady?"
"Jistě, právě tady!"
"Ale vždyť je to tu všude... ehm... samý stroj."
"No právě! Není to vzrušující? Všechna ta krásně jednoduchá mechanika ruchadel okolo nás! Cožpak Vás to nevzrušuje? Není to báječné místo kde se oddat jeden druhému?!"
"Nu ... ani ne. Však považte co je tu oleje a špíny. To v krásné vygruntované světničce na měkkých peřinách, oj to by byla hned jiná!

A tak pan Veverka usoudil, že k sobě bude potřebovat ženu více technicky zaměřenou.

JJ vzbudil telefon.
„Máme další.” Ještě se ani nerozednělo. Ostatní za jízdy spřádali teorie o modu operandi, ale JJ mlčela.
Kolem jednopodlažního domku na předměstí se to hemžilo policisty. Do ložnice je uvedl jeden z nich.
„Emma Davisová, zdravotní sestra. Byla v sedmém měsíci. Našel ji snoubenec. Vracel se ze služební cesty.”
JJ zavrávorala a musela se chytit Emily.
Zrzavá žena v náručí držela dítě, který pachatel vyňal z její dělohy. Scéna by vypadala téměř poklidně, kdyby celý pokoj nebyl zbrocený krví. A kdyby hlavy obětí neležely metr od jejich těl.
Hotchovi zazvonil telefon. Na obrazovce svítilo jméno Penelopa Garciová.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do lesa nezájdeme. Na filmárov z Prahy sa podívať. Tí, čo tu minulý rok točili, prišli zasa.
- Veruže, mohli by sme. Ale divím sa, že ich predseda znovu nechal. To on nevie, čo tam natáčajú?
- A skade by to vedel? Anča mu už dávno detský filter na internete zapla. Ale je pravda, že minule po nich ostal v lese neporiadok. Po herečkách nejaké tabletky. Veveričky to žrali ako divé. No vidí sa mi, že tento rok ich nejak veľmi ubudlo.

Veverka vymetla poslední smýtka prachu a unaveně se posadila.
Dnes večer přijde veverčák odvedle, tak musí být všechno jako z cukru.
Venku se ozvaly dětské hlasy. Povzdechla si. Tenhle kousek lesa býval tak krásně tichý, než tu postavili domy. Teď si sem děti chodily "hrát", pošlapaly všechny houby a vysbíraly všechny borůvky.
Veverka si někdy přála, aby měla vzteklinu. To by jim teprve ukázala! Jedno si díky nim ale ujasnila, děti mít NEBUDE.
A co bylo úplně nejhorší, ti parchanti lezli po stromech a šťourali se klacky v dírách! Což jí připomnělo veverčákovu návštěvu. Nesmí zapomenout na antikoncepci, co kdyby...