Do kouta

Dech měl těžký a srdce mu bušilo. Takhle daleko ještě nikdy neutíkal.
Na obzoru se tyčila tmavá věž věštící zkázu.
"Ještě ne... prosím ještě ne."
"Jsem tu s vámi, výsosti," slíbil mu voják. Hned nato si však smrt vzala i jeho.
Tolik mrtvých. Koutkem oka jako by viděl jejich siluety stojící jako žalující u soudu. Stáli stále vyrovnání, jako když to všechno začalo. Všichni zemřeli kvůli němu.
K tomu ale byli, snažil se namluvit si. Nesmí se vzdát, musí odejít se ctí.
Poslední z jeho mužů padl v souboji mezi jezdci.
Tady najde bezpečí. Ale pochopil, že se pryč nedostane.