Španělské slunce

V pondělí desátého července 1600 se obyvatelstvo Cartageny vyhrnulo na rozpálené ulice. Učený Mojácar, alchymista a astrolog, jim na poledne oznámil neuvěřitelné a děsivé představení.
„Slovutní občané. Nebojte se ničeho, co uvidíte, alegorie skončí během půl hodiny.“ sliboval.
V pravé poledne začal vzrůstat šum v davu. Ač přes slunce nepřelétl ani mráček, začínalo se stmívat.
A pak, jaká hrůza hrůz, temno jak v noci, slunce zhaslo docela.
Mojácar s mírným úsměvem sledoval přesný čas, bylo 12:37.
„Vrať nám naše slunce!“ křičela lůza.
„Posečkejte chvilinku,“ marně je uklidňoval. Ve 12:38 již visel oběšen na nejbližším stromě.
Plné zatmění skončilo v 12:39.