KULISÁK odejde, krabice zůstávají na jevišti.
PETR: To je dobře, že odešel, scénář musíme ctít a jeho slova hlásat, vše k věčné slávě Nejvyšší!
STUDENTKA: Opatrně, drahý, opatrně! Jevištní teologie je ošemetná věc, jen uvaž, co třeba takové scénické poznámky? Ty přece k uším smrtelníků jistojistě nepatří!
PETR: Dobře mi nahráváš na smeč, děkuji, na cestě k destrukci jsme sehraní. Oslí můstek číslo dvě - jsme smrtelníci, nebo ne?
MILAN (naštvaně): Kradeš mi verše, byť nedokonalé! Že se, bratře, nestydíš, zas jak malý kluk, jen místo bonbonů slova.
STUDENTKA: Jsme neexistence jen s omezenou dobou existence… jenže kdy pak jsme, když ne jen teď? A teď přece není, chytit ho nemůžeme! No vidíte, topím se ve slovech, významy kupí se přes významy.
MILAN: No a co kočka, na tu zase nikdo nemyslí... Žije, nežije? A žiji já bez ní, nebo jen přežívám?
PETR (ke studentce): Vidíme, jak se topíš ve slovech? Sklouzáváš k synestézii, lásko má, vidíme topení, ale slova vidět nelze.
MILAN: Topení? A kde? Já si říkal, že je tu nějaké horko!
STUDENTKA (unaveně přikývne, sedne si do křesla): Chtělo by to led.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pořád mne těší číst
Aplír
Pořád mne těší číst pokračování.
Díky, to jsem moc ráda.
Esti Vera
Díky, to jsem moc ráda.
Žijí, nežijí?
Apatyka
Žijí, nežijí? Žijí když jsou psáni, hráni a čteni. A co, jsou-li psáni, ale nehráni, nečteni? Asi jsou z nich kocouři a kočky: jsou a nejsou zároveň. Ale já myslím, že dokud Nejvyšší bude psát, budou čtenáři číst. Líbí!
Ty Tvé komentáře mě vždycky
Esti Vera
Ty Tvé komentáře mě vždycky hrozně baví, díky!