30. kapitola: Pozvání

V minulých dílech jste četli...

„Když už jsme u Čajkovského, slyšel jsem, že Draco Malfoy se vrací k profesionálnímu baletu,“ řekl Frank Longbottom. „Zkouší teď Labutí jezero pod vedením Mykeva Gregoroviče... Nůžky prosím.“
„Vskutku? To mě velmi těší,“ odpověděla Minerva McGonagallová. „Doufám, že mi pošle volňásky... Pinzetu šestku, prosím.“
„Já zase slyšel, že už se bez morfinu ani nevymočí,“ ušklíbl se doktor Smith, sálový anesteziolog.
Minerva povytáhla obočí a nechala jeho poznámku bez komentáře.

„V kolikátém jste týdnu?“ zeptala se McGrathová.
„Co?“ vytřeštila oči Tonksová.
„Jste gravidní. Tak se ptám, jak dlouho?“
„Ale já nejsem – No do psí prdele!“

„Doktor Snape. Potřebujeme sanitku na adresu Sainsbury Street 17, bílý dům naproti St. George's Park. Máme tu čtyřiadvacetiletou ženu v bezvědomí, s utlumeným dýcháním a silnou bradykardií. Jde zřejmě o předávkování barbituráty, možná bude potřeba intubace v terénu.“
„Rozumím, doktore. Posílám k vám záchrannou službu.“
„Díky. A pošlete policii. Držíme tady muže, který tu ženu předávkoval a fyzicky napadl.“
„Ano, rozumím. V domě je přítomen pachatel násilného trestného činu. Říkáte, že je zajištěný?“
„Ano, je zajištěný.“
„Takže pro vás nepředstavuje nebezpečí?“
Severus hodil pohledem po Blackovi, který držel McLaggena jako ve svěráku.
„Pochybuji, že by byl schopen nás napadnout. Kolega má armádní výcvik. Ale jestli policie nedorazí brzy, tak možná budete muset poslat druhou sanitku.“
„Dobrá, rozumím. Posílám vám policejní vozidlo, které je nejblíž. Mělo by dorazit do deseti minut.“

„Co se mu stalo?“ vyptával se konstábl v naškrobené uniformě a zvědavě nahlížel zdravotníkům pod ruce. „Dostali jsme echo, že tu držíte zajištěného pachatele fyzického napadení, ale nikdo nám neřekl, že je jednou nohou v hrobě.“
Black ulpěl očima na Snapeovi. Tři vteřiny ticha, které trvaly, dokud Severus nepromluvil, připomínaly čas zbývající do výbuchu bomby.
„Pachatel se doktoru Blackovi vysmeknul, vzal do ruky skalpel a začal ho ohrožovat. Doktor Black ho musel zpacifikovat.“
Zněl dokonale přesvědčivě a taky naprosto lhostejně.

„Opravdu tam musím jít?“
Narcissa se zamračila.
„Je to premiéra. Společenská událost.“
„Právě proto. Obávám se, že nemám vhodné oblečení.“
„To je ta nejtrapnější výmluva, jakou jsem od tebe kdy slyšela.“
„Ale já to myslím vážně. Smoking jsem měl na sobě naposledy na vysoké, teď už ho sotva obléknu.“
„Tak si kup nový!“
„Nemám rád balet.“
„Já balet nesnáším. A víš, kolik představení už jsem musela přetrpět? Draco začal vystupovat v jedenácti letech.“
„14 let profesionální baletní dráhy? To by se měl spíš chystat do důchodu, ne?“
„Budu dělat, že jsem tvou poznámku neslyšela. Opovaž se z toho vykroutit. Jestli zjistím, že jsi vzal za někoho dobrovolně službu, tak tě přijdu osobně nakopat. A nezapomeň, že na sobě budu mít jehlové podpatky.“
Severuse při té představě nepříjemně zabrnělo ve slabinách.
„Dobře. Slibuju, že přijdu.“
„A koukej si sehnat nějaký slušný doprovod. Bude to tam samá honorace. Doktor Riddle dostal místo v čestné lóži, odkud uvidí úplně všechno.“
„Bylo by příliš nevhodné vzít s sebou Lily?“
„Odkopnutou paničku Jamese Pottera?“ Narcissa nakrčila nos. „Velmi nevhodné. Nechceš přece podporovat klepy.“
„A když pozvu doktorku McGonagallovou, bude se o mně povídat, že si přivydělávám jako gigolo?“
„Jen pokud spolu vystoupíte z jednoho auta. Nicméně Minerva McGonagallová obdržela vlastní vstupenky. Po tom, co pro Draca udělala, jsme ji nemohli opomenout.“
„To byl vtip.“
Narcissa se do něj opřela dlouhým povýšeným pohledem.
„Já jsem s tebou žertovat nepřišla. Očekávám, že alespoň pro jednou odložíš stranou svoji nechuť k vybrané společnosti a budeš mi oporou. Až se Lucius nalije, bude s ním k nevydržení. Chci tam mít někoho, kdo mě legitimně vysvobodí z jeho nesnesitelné přítomnosti.“
„Dobrá. Něco už vymyslím. Musím se vrátit do práce. Pěkný den, Ciss.“
„Já ho budu mít určitě. O tobě trochu pochybuju. Tak v pátek, Severusi. A nezapomeň – jehlové podpatky.“

„Stáří plodu je 12 týdnů,“ oznámila doktorka Sproutová a otočila k Tonksové monitor ultrazvuku. „Pohlaví jistě vidíte sama.“
„Je to chlapeček,“ zašeptala s obrovskou úlevou Dora a konečně se trochu uvolnila.
„Srdeční cévy jsou v pořádku, páteř a lebka bez malformací, mozek se vyvíjí dobře. Zásobení placenty dostatečné.“
„Takže všechno tak, jak má být.“
„Ano. Molly vám ještě nabere krev, uděláme kompletní obraz a hladinu hormonů. Ještě pořád zvracíte?“
„Už je to lepší. Pobliju se jenom z určitých pachů. Třeba když ucítím limetu. Nebo ananas. Nebo skořici. Ale zase mi voní benzín, líh a prostředek na odmašťování trouby.“
„Tyhle potíže obvykle samy vymízí do 20. týdne,“ uklidnila ji Pomona. „Vy máte negativní RH faktor. Jakou skupinu má otec dítěte?“
„Netuším. Nikdy jsem se ho na to neptala.“
„Zkusíte to zjistit? Kdyby měl RH pozitivní, budeme vám muset po porodu aplikovat imunoglobulin.“
„Jo, já vím. Tohle si z porodnictví ještě pamatuju, i když jsem zkoušku udělala jenom s odřenýma ušima. Můžu dostat obrázek?“
„Už vám ho tisknu.“
Sproutová vytáhla z přístroje černobílý snímek. Byla na něm jasně rozeznatelná celá silueta těla. Miminko mělo skrčené nohy a drobné ručičky s široce roztaženými prsty vypadaly, jako by mávaly.
„Dám si to na lednici.“
„To bych nedělala,“ doporučila Pomona suše. „Budete tam lézt pořád.“

„Podle toho, jak soucitně se na mě díváte, řekl bych, že nesete špatný zprávy.“
„Nebudu lhát, úplně dobré nejsou.“
Sirius loupl očima po dvou medicích, kteří seděli na pohovce s kávou, a ti se okamžitě zvedli k odchodu, div že si tím kafem nepolili pláště. V klubovně se rozhostilo ticho.
„Tak mluvte. Kolik?“
„12 měsíců nepodmíněně. Mírný režim. Budete mít k dispozici televizi, knihovnu, fitness, bazén, saunu a společenskou místnost s nejrůznějšími aktivitami. Jednou měsíčně vycházka, návštěvy neomezeně.“
„Jasně. Takže takovej roční pobyt v luxusním hotelu. Jen bez baru.“
„Co se týče alkoholu, jistě půjde zařídit, abyste mohl pokračovat ve skupinové terapii.“
„Spíš jsem doufal, že půjde zařídit nějaká donášková služba.“
Kingsley se opřel o hranu stolu a založil si paže na hrudi.
„Siriusi, chci, abyste věděl, že jsem pro vás v daném případě udělal maximum. Můžeme se odvolat a jít s tím před porotu, ale záznam hovoru na tísňovou linku, který si kriminálka stáhla, a fakt, že se na místě činu nenašel žádný skalpel, kterým vás McLaggen mohl ohrožovat, nahrává obžalobě.“
Sirius se snažil působil klidně. Snažil se udržet v sobě všechen ten zoufalý vztek a pocit totální beznaděje. Přikývl.
„Co Snape?“
„Šestiměsíční podmínka. Nejspodnější hranice za participaci na spáchání trestného činu. Souhlasil bez výhrad.“
„No, aspoň že on nepůjde sedět. Nevím, jak bych s ním vydržel v jedný společenský místnosti.“
Kingsley se pousmál.
„Zajímavé, jak jste se vy dva semkli. Víte, pamatuji si den, kdy doktor Snape nastoupil do naší nemocnice. Byl to den, kdy jsem poprvé zůstal přes čas, abych řešil, komu se naúčtuje ta rozbitá televize a vysklené dveře sálu č. 3.“
„Jo, to byly zlatý časy,“ povzdychl si Sirius. „Dneska tu rozbitou televizi a vysklený dveře naúčtujte mně. Papír o srážce ze mzdy nechte na recepci, podepíšu ho, až půjdu domů.“
Kingsley vstal a podal mu ruku.
„Jste si jistý, že to odnesou jen tyhle dvě věci?“
„Hmm, možná tam připište kávovar. To jeho pípání mě už dlouho rozčiluje.“

„Já jsem říkala, že to takhle dopadne!“ rozkřikla se Celestina Warbecková, jakmile odezněla dlouhá kontrakce, a ze zadního sedadla Jamesova BMW se natáhla, aby ho praštila kabelkou do hlavy. „Věděla jsem, že mě do toho Bristolu nakonec neodvezeš! To bylo keců, jak si uděláš čas, že nemám jezdit autobusem, že je potřeba odvézt spousta věcí a přece se s tím nebudu tahat sama! Kreténe jeden workoholickej! Věčně se jenom hrabat v cizích vnitřnostech! Jo, to by ti šlo, ale když se máš postarat o rodinu, skutek utek! Auuuuuuu...“
„Cel, už tam budeme,“ pravil James tím nejpokojnějším tónem, jaký ze sebe dokázal dostat. „Telefonoval jsem s Pomonou. Bude na nás čekat dole na příjmu.“
„Pomona!“ Celestina zuřivě zafuněla. „Neznám žádnou Pomonu! Nikoho v tom vašem podělaným špitálu neznám!“
„Pomona Sproutová je primářkou gynekologie. Je to ta nejlepší doktorka ve svém oboru.“
Zaparkoval na místě pro sanitky, vystřelil z auta a doběhl pro kolečkové křeslo.
„Nesahej na mě!“ odstrčila ho Celestina, když se ji pokusil vytáhnout z auta.
„Dobře, miláčku, promiň.“
Opatrně vystoupila a přesedla si.
„Odvez mě tam a vypadni.“
„To určitě nemyslíš vážně.“
„To si piš, že to myslím vážně! Jestli tě uvidím na porodním pokoji mezi svýma nohama, tak jsme spolu jednou provždy skončili!“
„Á, už jsou tady,“ zamnula si ruce doktorka Sproutová a vykročila jim naproti, společně se sestrou Weasleyovou a mladým Potterem, který měl právě službu na pohotovosti.
„Sestřičky už se mi klubou na svět?“ zahlaholil Harry a doprovázel je dovnitř.
James na něj vrhl zastrašující pohled.
„Nic neříkej. Založ kartu, pak ji předej doktorce Sproutové a jdi si po svých.“
„Přesně to se chystám udělat,“ odpověděl Harry chladně. „Nic míň, nic víc. Věř mi, že na vagínu tvojí přítelkyně fakt nejsem zvědavý.“
„No dovol!“ zaječela Celestina. „Jak to o mně mluvíš, ty rozmazlenej harante?“
„Vy snad nemáte vagínu?“ odvětil Harry. „To by se vzhledem k vaší situaci mohlo jevit jako mírně problematické.“
„Tak dost!“ stopnul ho James. „Chovej se jako profesionál.“
Během cesty k výtahům Molly Weasleyová změřila tlak, poslechla ozvy plodu stetoskopem a stihla se vyptat na všechny podstatné údaje včetně barvy plodové vody. Mladý Potter veškeré informace pečlivě zapsal, připojil podpis, předal jí desky a s profesionálním úsměvem zamával na rozloučenou.
„Řekla jsem, abys se mnou nechodil!“ zařvala Celestina a vrazila nohu do zavírajících se dveří kabiny. „Ven! Ven! Vypadni!“
Když se James neměl k odchodu, začala do něj nemilosrdně kopat.
„Cel, miláčku...“
„Doktore Pottere, my se vám o ni postaráme,“ řekla Sproutová a vyšťouchla ho na chodbu. „Běžte si zatím přeparkovat, ať vás neodtáhnou.“
„Copak, už to skřípe?“ rýpnul si Harry, jakmile byly ženy z doslechu.
„Ještě slovo a já přísahám Bohu, že –“
Pak se James zarazil. Sáhl do své příruční tašky a vyndal z ní dva lístky, které překvapenému synovi vtiskl do ruky.
„Labutí jezero?“
„Ano. Baletní představení. Premiéra.“
„Draco Malfoy jako první tanečník? Nechceš doufám, abych –“
„Je to významná společenská událost. Je žádoucí, aby se dostavil někdo z naší rodiny a pogratuloval panu Malfoyovi k návratu na scénu.“
„A vážně to mám udělat já? Jseš si tím jistý? Moje první a poslední setkání s Malfoyem skončilo tím, že jsem mu odstraňoval chlupy na nohou.“
„Já tam z pochopitelných důvodů jít nemůžu.“
„Vždyť tě Celestina u porodu nechce!“
„Teď ne, ale co kdyby si to rozmyslela? Ženy jsou náladové.“
„Jenže to představení je už dnes večer. Nemám co na sebe! Už půl roku jsem nebyl u holiče!“
„Je pravda, že ten mullet vypadá pekelně,“ uznal James, když si ho kriticky prohlédl ze všech stran.
„Jo, od léta to moc nedorostlo. Teda vepředu.“
„Víš co? Vezmi si na odpoledne volno a zajeď k Tomovi, dá tě do pucu. A kup si nový smoking. Na,“ strčil mu do pláště svou kreditní kartu. „A pozvi někoho slušného a reprezentativního. Myslím samozřejmě ženu.“
„Jasně. Olivera balet stejně nezajímá.“
„Kdo je Oliver?“
„Jeden chlap, co se mnou občas spí.“
„To je víc, než jsem o něm potřeboval vědět. Zavolám Lily, ať tě po dvanácté propustí.“
„No, to bude určitě nadšená...“

„Doktorko Grangerová?“
„Doktore Snape?“
„Můžete na moment?“
„Samozřejmě. O co jde?“
Denisa po nich kradmo pokukovala, schovaná za recepčním pultem, kde zadávala karty do počítače. Nebo se o to minimálně pokoušela.
„Drobná konzultace k jednomu případu. Mohli bychom do mé kanceláře?“
Hermiona mrkla na hodinky, přikývla a obrátila se k Denise.
„Kdyby mě někdo sháněl, jsem na pageru, ano?“
„Nikdo vás shánět nebude,“ broukla vrchní sestra, aniž by vzhlédla od monitoru.
„Máte ráda balet?“ zeptal se Snape, jakmile za nimi zaklaply dveře pracovny.
„Jak to souvisí s případem?“
„Pamatujete si pana Malfoye? Tříštivá fraktura fibuly, asistovala jste na sále.“
„Na to se nedá zapomenout.“
„Jeho otec věnoval několika svým známým vstupenky na Labutí jezero. Jde o velkou společenskou událost. Za normálních okolností bych pozvání odmítl, ale paní Malfoyová zdůraznila, jak moc si přeje mou přítomnost.“
„Aha.“
„Napadlo mě, jestli –“
„– bych vám nemohla dělat společnost?“
„Ano. Je to příliš troufalé?“
„Ne. Beru to jako kompliment.“
„To mě těší. Je to premiéra. Malfoyův očekávaný comeback... A je to dnes večer.“
„Cože? Už dnes? To je trochu narychlo! Já –“
„Doktor Morgan za vás může vzít odpolední část směny, už jsem s ním hovořil.“
„To je fajn, jenže mně šlo spíš o –“
„Šaty?“
„Přesně tak. Je to sice politováníhodné, uznávám, ale v mojí skříni jsou jen malé černé a dvoje koktejlky. Pro black tie naprosto nevhodné.“
„Když to zařídím, půjdete?“
„Chcete mi koupit dlouhou večerní?“
„Měl jsem na mysli spíše vypůjčení. Paní Malkinová mi dluží malou protislužbu. Určitě byste si něco vybrala.“
„No tak dobře.“
„Perfektní. Zavolám jí, že vás má po obědě očekávat. Večer vás vyzvednu. Kam mám přijet?“
„Rosemary Street 13. Nemám jméno na zvonku, tak –“
„Zazvoním na jméno Krum.“
Hermiona se chtěla usmát, najednou však zjistila, že to nejde. Hlavou jí běžela miliarda věcí. Mimo jiné představa, jak říká Viktorovi, že s ním večer nepůjde do kina na nového Batmana.

„Kde mám svoji tašku?“
Draco přehazoval věci ve své šatně tak vztekle, až to brzy odnesla čínská váza.
„Myslíš tuhle?“
Narcissa mu podala černou koženou brašnu.
„Jo, dík.“
Vytrhl jí matce z ruky, obrátil ji dnem vzhůru a její obsah rozsypal po toaletním stolku.
„Budeš se dívat?“
Nic neřekla. Posadila se do čalouněného křesla v rohu a přehodila nohu přes nohu.
Zatímco si do žíly nad kolenem píchal injekci morfinu, předstírala, že ji mimořádně zajímá vzor na tapetách.
„Už na tebe můžu mluvit?“ zeptala se, když hodil použitou stříkačku na zem a úlevně natáhl pravou nohu před sebe.
Kývl a se zavřenýma očima poslouchal.
„Přijde se na tebe podívat i Tom Riddle. Zmínil se otci, že by byl ochoten podpořit chod divadla nemalým finančním obnosem. To samořejmě předpokládá, že bude s průběhem večera spokojen.“
„Jinými slovy – snaž se, nebo bude tatínek velmi zklamaný,“ ušklíbl se hořce. „Táhněte oba ke všem čertům. Tohle jsem vždycky dělal jen kvůli sobě. Tanec je můj svět. Je to můj život. A jestli do toho dneska dám všechno, pak to zase udělám jen pro sebe.“
„Jsem na tebe pyšná, zlato. Ty víš, že jsem. To, co jsi musel vytrpět, abys –“
„Za všechno, co jsem vytrpěl, si můžu sám. Posral jsem to. Teď musím zatnout zuby.“
„Kdyby ses rozhodl skončit, nikdo by ti nic nevyčítal. Všichni chápou, že –“
„Já ještě nejsem připravený skončit! Ne, dokud dýchám.“

„Hermiono?“
„Harry?“
Drapnul ji za zápěstí a vtáhl na prázdný lékařský pokoj.
„Mám problém!“
„Nepovídej!“
„Tátova snoubenka právě rodí a on na mě hodil společenskou povinnost, kterou v zájmu rodinné cti jaksi musím splnit, přestože bych radši extrahoval hnis z bércových vředů.“
„O co jde?“
„Musím dnes večer na baletní představení.“
„Malfoyovo Labutí jezero?“
„Jo. Takže už jsi o tom taky slyšela?“
Hermiona se nervózně kousla do rtu. Přemýšlela, jestli je horkost, která jí právě stoupla do tváří, vidět navenek.
„Takže ty tam jdeš taky?“ opravil svou otázku Harry.
„Ano.“
„A nechtěl by třeba Viktor zůstat doma a pustit tě do toho pekla jako moje garde? Jsem upřímně řečeno v úzkých. To bude tím, že nemám dost kamarádek.“
„Já tam ale nejdu s Viktorem. Pozval mě Severus. Viktor o tom ještě neví.“
„Do háje! Samozřejmě. Mělo mi to dojít hned. Takže jsem v loji.“
„Ne víc než já, Harry. Věř mi.“
„Jak bys ty mohla být víc nahraná než já? Jsi atraktivní, taktní a ovládáš etiketu. Já tam sám o sobě budu vypadat jako pěst na oko a jestli do večera seženu někoho, kdo aspoň odvede pozornost od mého idiotského účesu a zjevného faktu, že moje nohy nejsou zvyklé chodit v lakovkách, bude to zázrak srovnatelný s přirozeným početím paterčat.“
„Moc mluvíš.“
„Jo, protože jsem nervózní.“
„Pokud dorazíš pět minut před začátkem, nikdo si tě ani nevšimne. Během představení bude kolem taková tma, že tě nikdo zkoumat nebude, a na recepci se všichni okamžitě opijí, takže pokud by se s tebou dal někdo do řeči, je velmi pravděpodobné, že mu budeš připadat roztomilý a zábavný. Co se týče té partnerky, už ses zkusil zeptat Ginny?“
„No jo vlastně!“ rozzářil se Harry a vtiskl Hermioně polibek do vlasů. „Jsi geniální, Hermiono! Jak jsem mohl zapomenout na kamarádovu sestru?!“

„Už je tu mám. Předpokládám, že se na ně chcete podívat hned.“
Doktorka Longbottomová vytáhla rentgenové snímky z papírového obalu, pověsila je na negatoskop a zapnula podsvětlení.
„Hmm... To není zrovna výsledek, v který jsem doufal.“
Doktor Dumbledore hleděl na obrázek plicní tkáně, v níž se prokazatelně nacházely tři nepravidelné novotvary.
„Rakovina.“
„Ano, už to tak vypadá.“
„Mám to poslat na onko?“
„Ne, zařídím si to sám. Děkuji za vaši ochotu.“
Dumbledore snímky sundal, vložil zpět do obalu a odebral se ke dveřím.
„Albusi, chcete, abych ty rentgeny smazala ze systému?“
„Budete velmi laskavá, Alice.“
Longbottomová pozorovala, jak se vzdaluje suterénní chodbou radiologie a jeho krok je stejně sebejistý jako vždy.