Hluboko

Otáčí se. Země. Pečeť. Dívka uprostřed.
Pomalu. Neměnně.
Jedna malá prasklina se postupně šíří celou pečetí. Kusy čar líně odlétají ven i dovnitř, jsou ostré jako břitva a horké jako plameny, protínají vše co jim přijde do cesty, až se vpijí do hlubin chladivé země a se syčením nachází věčný klid.
Olena zaryje prsty do měkké hlíny a stiskne zuby, aby nezačala křičet.
Veliký kus pečeti se odtrhne a roztočí. Trhá se na kusy, trhá na kusy ostatní kousky, trhá na kusy Olenu.
Chce uhnout. Chce se stočit do sebe. Chce se schovat pod zem.
Prudce se nadechne.
Vykřiknout nestihne.