Pěkný večer všem, dnes vás ani úpnout nenechám. Experti brzy vyjdou z módy a je čas naslouchat hlasům z hlubin!
Krásné drabblení!
Téma pro 19. 4. 2022: Hlasy z hlubin
Toto téma bude uzavřeno 19. 4. 2022 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat tady.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
NESOUTĚŽNÍ
Ryko stál na balkoně pod stropem velkého sálu a sledoval počínající ples hluboko pod sebou. Vzhůru se k němu nesla kakofonie hlasů a hudby, ale zatím mezi ně nechtěl sestoupit.
„Co ty tady, mezku?“ ozvalo se za ním.
„Neměl bych se ptát já tebe?“ opáčil unaveně.
Marysa se opřela o zábradlí vedle něj a odfrkla si. „Myslíš, že mě baví sledovat, jak se užíráš kvůli Její Výsosti? Mám zprávy. Do sharmské delegace někdo nastrčil špeha z Theosu.“
„Proč?“ zamračil se Ryko.
„Protože pokud by se našemu malému králi něco stalo, může se Theos pokusit skrz královnu vdovu ovládnout náš trůn.“
"Konec pauzy, máme už jen pár minut do konce, tenhle přírodní amfiteátr je hrozně populární. Tak, teď prosím soprány a tenory - tři, čtyři... kdo si to tam hučí, poprosím basy o naprosté ticho, chvilku to snad vydržíte! Tak, pojďte ještě jednou.
Dobrá, teď prosím samotné basy, slyším, že se už nemůžete dočkat.
Výborně, to bylo úžasné! Místy možná ne úplně čisté, ale ta rezonance - krásně jste duněli!
A teď všichni dohromady. Prosím ticho - ano, hlavně basy, šetřte si to na patnáctý takt. Dost toho hučení! No nic, nemáme čas, jdeme na to - mají i ostatní hlasy tón? Výborně - tři, čtyři..."
Toto je poslední dochovaný záznam pěveckého sboru Voces de Profundis těsně předcházející jeho tragickému zániku při nečekaném výbuchu sopky na Novém Zélandu, kde se těleso připravovalo na světové turné v prostorech s unikátní akustikou.
Nějak se mi nepodařilo vymyslet pointu k tématu, a tak tentokrát téma slouží jen jako odrazový můstek. Snad to nevadí.
I přes nespornou genialitu Cimrmanova vynálezu se po týdnech rekordních výtěžků začaly z dolu Marcela ozývat nespokojené hlasy. Horníkům se již Cimrmanem naordinovaná dieta začala zajídat. Mistr se proto raději rozhodl důl prodat a za utržené peníze pořídil vybavení pro své elektronické pokusy. Jeho cílem bylo nahradit příliš drahé měděné vodiče levnějším materiálem a přiblížit tak elektřinu širokým masám. Za nejslibnější náhradu dlouhou dobu považoval v přírodě hojný křemík. Leč, jak si později postěžoval v dopise příteli Alexandru Grahamu Bellovi: „Ať dělám, co dělám, výsledky jsou stále polovičaté. Namísto plnohodnotného vodiče, nesvedl jsem z křemíku vyrobit nic nežli mrzký polovodič.“
Na virtuálním cvičišti.
Dnes se budeme učit, jak rozpoznávat zvíře na obrázku. Neurony, seřaďte se do vrstev, prosím.
Všichni v první vrstvě dostanou jeden pixel, pořádně si ho prohlédněte a předejte zprávu svým oblíbeným kamarádům v další vrstvě.
Druhá vrstva, neflákejte se a řekněte třetí vrstvě, co jste se dozvěděly od vrstvy první!
(...)
Poslední vrstvo, jaké jsou výsledky?
"Na 10 % je to slon, 13 % kočka, 25 % pes a 52 % žirafa."
No, byl to papoušek. Ale nevadí, zavolejte do hlubin, ať si podle toho všichni upraví své kamarády a jedeme dál.
První vrstvo, mám tu pro vás další obrázek, postup už určitě dobře znáte...
Co má společného automatické rozpoznávání obrázků, strojový překlad nebo třeba počítač hrající šachy? Všechno dnes používá hluboké neuronové sítě.
Aby ale fungovaly, musí se nejprve naučit, co vlastně mají dělat. Tzv. neurony jsou seřazené do vrstev a každý má nějak nastaveno, jakou část hodnoty, kterou dostal od předchozí vrstvy, pošle jakým neuronům v následující vrstvě. Na začátku jsou tyto váhy nastaveny náhodně, ale během trénování se postupně upravují podle toho, jak moc byla jaká předpověď přesná.
Pěkné video, které podobně jako drabble ukazuje tento základní princip na rozpoznávání obrázků, najdete tady.
Předchází této minisérii.
Bylo to... odsud?
Dávno nepoužívaná silnička končila u rozpadajících se stavení. Beran se od nich vyškrabal ještě o kousek výš, kde bylo v kopci ústí sloje.
Starý důl, asi.
Vytáhl baterku a zatočil kličkou. Slabý kužel světla nedosvítil daleko, ale lepší než nic.
Pojď.
Zatřepal hlavou. Neslyšel něco?
Dolů.
Něco ho sem táhlo, už když kolem procházel na hlídce. Něco zvláštního.
Dolů.
Rozcestí. Kudy dál? Aby se tu neztratil.
Dolů.
No, má ověřeno, že tu bude něco zajímavého.
Cink.
To byl detektor. Zóna.
Čas vrátit se nahoru. Varovat místní. Ale vyučí se dolování a vrátí se sem.
Brzy.
Jsi můj.
Patří do světa mých letošních drabbles a volně navazuje na Kovboj a Nevysvětlitelné jevy.
Klečel nahý na studených kachličkách a chlad ho těšil.
Smiluj se nade mnou, Pane. Doznávám se ke svým nevěrnostem. Svůj hřích mám stále před sebou. Proti tobě samému jsem zhřešil.
Osprchoval se úplně vařící vodou. Z jeho těla se valil oblak páry, ale jen mu to připomnělo slastný žár v ohanbí.
Očisti mě, Pane, a pomáhej mi. Vybav mě mocí Ducha svatého, kterou jsem dostal ve křtu.
Záda si ručníkem vydrhl, až vypadala jako syrové maso. Sundat to všechno; kousance, škrábance, značky ďábla.
Vracím se k tobě, Pane. Jsem údem tvého těla. Jsi má útěcha, mé štěstí.
Chvála tobě, Pane.
Omlouvám se za jalový pokus vměstnat cáry něčeho tak komplexního, jako je osobní modlitba, do jednoho maličkého drabble.
Sám samozřejmě nejsem praktikující křesťan (byť jsem spíše mírně věřící, ano), ale věřících si velice vážím a vždy jsem mezi nimi potkal jen samé skvělé a dobrotivé lidi.
Chlapec popotáhl udicí. Nějak se jim nechtělo, rybám jedněm. Zívl nudou a popotáhl za udičku znovu. Po hladině se rozeběhly vlnky.
“Pojď…” uslyšel zpěvavý hlas.
Otočil se za zvukem a spatřil trojici dívek, kůže jako alabastr, koupat se nad hlubinou.
“Pojď za mnou…” vábila ho druhá.
“Pojď blíž…” ozvala se třetí.
Příliš se mu do vody nechtělo, ale ty líbezné hlasy…
Přebrodil se brčálovou vodou a vrhl se nejbližší do náruče.
Příliš pozdě si uvědomil, že ruce které ho objímají jsou pokryté šupinami, že místo bělostných nohou vodu víří plazí ocas a že místo polibku jej čeká tlama plná zubů.
Hubris, thy name is humankind. We took off to the skies and amongst the stars before we truly explored our own planet. Who knows what lurks in the depths of the oceans, where the Sun's radiance has no power? I've caught a glimpse.
We were observing jellyfish near the Tonga Trench when our sonar caught a sound that will haunt me forever. It was as if an enormous alarm clock rang, followed by a crash and...voice, grumbling in a language unlike any human tongue known. Somehow, the word "fhtagn" that I caught, possessed the distinct quality of the F-word.
ubližuju hlavní postavě, potažmo čtenářům, kapesníčky s sebou
„Neběháš dost rychle,“ řekl první bizon
„Neučíš se moc dobře,“ řekl druhý bizon
„Neumíš pořádně malovat,“ řekl třetí bizon
„Nejsi dobrý syn,“ řekl čtvrtý bizon.
„Nejsi dobrý bratr,“ řekl pátý bizon.
„Nejsi dobrý kamarád,“ řekl šestý bizon, „a proto zemřu.“
A vrhl se z útesu. A ostatní za ním. Hnali se kolem Jesse vstříc smrti a každý mu něco vyčetl.
Vyděšený Jess se nahnul přes okraj. Skrz slzy viděl v hlubině pod sebou obraz zkázy. Hlasy bizonů mu však v uších zněly dál.
„Nejsi dostatečný. Člověk jako ty nemůže být králem Terabithie. Selhal jsi.“
Jess se probudí. Noční můra trvá.
