Nejistota

„Pottere?“ zachraptěl a několikrát se zhluboka nadechl ve snaze zahnat zbytky hrůzy, kterou v něm vyvolala noční můra.

„Jste v pořádku, profesore?“ zeptal se Harry, hlas protknutý obavami.

Severus na něho chvíli nehnutě hleděl. Přemýšlel. Netušil, jak dlouho Potter seděl vedle jeho postele, ani jak dlouho se ho pokoušel probudit, ale věděl, že zvolání jeho jména přišlo právě včas.

„Děkuji, že jste mě probudil, nečekal bych to,“ zkonstatoval a nespouštěl z Harryho pohled.

„Nemohl bych vás v tom nechat, pane, nevypadalo to jako zrovna příjemný sen,“ zamumlal Harry tiše. Rozuměl profesorovu překvapení. Dřív by ho vážně asi nechal na holičkách.