Nikdy tě neochrání

Coru obrany na cvičáku nebavily. Nechápala, co chce ten divně poskakující chlápek s rukávem. Zatím co ostatní psi řvali až jim sliny od tlamy stříkaly, Cora stála a mlčky zírala. A rukáv, oslintaný od cizích psů, se jí hnusil. Co já se naposlouchala ať „to“ dám pryč (mimochodem, nevíte někdo, kde je to „pryč“, kam se dávají nevhodní psi?), že když mi bude hrozit nebezpečí, Cora mě klidně nechá na holičkách a uteče. Ať si raději koupím pořádného psa…
Až jednou, zase po nevydařené obraně, mi figurant chtěl cosi říct a chytil mě za rameno.
Málem mu tu ruku ukousla.