V zátoce

Byl odliv. Moře obnažilo dlouhé pruhy písku a vyvrhlo zápach rybiny a chaluh. Mělčina se táhla donekonečna, posetá drobnými škeblemi.
Marie seděla ve vysoké trávě. Rozhlížela se po zátoce. Za pramínky vlasů, které se jí nevešly do copu, rozpustile škubal vítr. Zamračila se, až jí na čele vyskočila vráska. Snažila se vzpomenout si.
Na mysl jí přicházelo stále totéž. Místnost s pastelově žlutými stěnami. Pilulky zapíjené slazeným čajem. Dívčí kostra, která se dovedla usmívat. Útržek písně zavinutý sám do sebe – po refrénu donekonečna jen další refrény – jako předoucí kolovrátek, neutichající, vytrvalý.
Včera pozdě k večeru
vydal jsem se k jezeru…