Nové loučení

Koňská kopyta odbíjí zběsilý rytmus srdce, od udidla stříká pěna. Závodím s časem.

Markétina slova zvonila zlobou. "Proč nejsi s ní? Víš, co pro nás udělala?"

Zapírám nohy do třmenů, tisknu se k šíji hnědáka zbrocené potem.

Vyrostla. Vysoká je jako já, ale gesty zrcadlí Mariannu. "Opustil jsi ji. Znovu."

Cestu přehrazuje padlý kmen - nadlehčením vyrovnávám rytmus koňského skoku.

Má dcera vysvětluje a já konečně rozumím. Marianně oběti. Nebezpečí, kterému se vystavila.

Dobízím hřebce do krkolomného trysku, nedbám pálení v lýtkách.

"Dochází jí čas," řekla. Vyrazil jsem hned.

Na mýtině prudce stahuji oteže - ale mlha kolem mizí.
Prohrál jsem závod.