DMD Bonus č. 6 pro 29. 4. 2022. Téma: Sportovní drabble

Je třetí den zápasu, poslední možný, a hraje se doslova o život. Svět blízké budoucnosti je kruté místo.
Obhajoba utrpěla už čtyři penalty. Pátá znamená šibenici.
„Námitka!" volá prokurátor. „Svědkyně na mě dělá oči."
„Námitka," culí se obhájce. „Na to jsi měl myslet, než sis dal ušít tenhle oblek." Moc hezký oblek. Na moc hezkou posta... ehm.
„Tak dost," tluče soudce kladívkem. „Žádné flirtování v soudní síni."
Prokurátor vrhá zuřivé pohledy. Obhájci se na čele perlí pot.
Nadměrně ukecaná výpověď čítá přinejmenším deset stanovisek.
Jedno z nich je špatně.
Otevři inventář, vyber mezi třiceti položkami rozhodující důkaz...
Máš jeden pokus.

Zrak mého protivníka je neúprosný. Cítím jak se mi rosí čelo. Bude to oříšek, ale věřím, že ho porazím.
Pomalu mi vysychají oči. Začína to mírně nepříjemným pocitem, potom to přechází v pálení, jako by mi někdo do oka nasypal sůl.
Ale i můj protivník začíná mít potíže. Na čele mu naběhla žíla. I odsud vidím jak mu pulsuje s každým úderem srdce.
Snad dokáži jeho slabosti využít. Zostřím svůj útok.
Mrkl?!
Už je to tak! Mrkl! Z vyschlých očních koutků se mi řinou slzy radosti. Zdvihám ruce do vzduchu a křičím. Právě jsem se stal světovým šampionem v zírání.

Tohle nadělení nevymyslel Vran, i když se tomu dá těžko uvěřit.
Každopádně se na něm nadšeně podílel.
Za sychravého podzimního dne (lehký déšť je ideální) se davy diváku a velká skupina účinkujících sejdou u jednoho z mnoha místních kopců. Je poněkud prudký a silně zatravněný. Diváci se rozestaví zdola nahoru tak, aby dobře viděli.
Nahoře na kopci se ke startu připraví soutěžící...
... a pak už místní sýrař vypustí své výrobky, velké a kulaté.
Následuje střemhlavý úprk, klouzání po mokré trávě, zakopávání jeden o druhého, zvláště talentovaní i sami o sebe a vůbec obecné veselí.
Kdo sýr chytí, nemusí ho sníst.

Marie splývala na hladině a rukou se přidržovala bóje. Pozorovala dno. Mezi řasami se mihlo pár stínů - příliš nepravidelných, než aby to byly oblázky.
Vynořila hlavu nad hladinu a pískavě se nadechla. Na chvíli přinutila své tělo ke klidu. Potom naposledy nabrala dech a zamířila do hlubin.
Sluneční paprsky klesaly ke dnu a Marie se proplétala mezi nimi. Do končetin se jí zahryzl chlad.
Po pár tempech ji přestala voda nadnášet. Dalších pár temp a její tělo začalo klesat samo. Pak dosáhla na stíny.
Viděla správně. Ústřice.
Rychle jich pár vložila do síťky u pasu a odrazila se ode dna.

Zápasník v kleci si bere konzistenci a velikost ruličky od papírových ubrousků osobně a pouští se do útoku. Zuřivě popadne ruličku a začne s ní cloumat hlava nehlava. Rulička se ovšem brání svou délkou a obtížnou manipulovatelností. Osmák se pořádně zakousne a začne ji tahat přes celou klec. V cestě mu stojí několik překážek a už to vypadá, že se celý svalí z větve, ale nakonec se drápky udrží nahoře. Pustí ruličku a oběhne ji, aby se jí mohl zmocnit z druhé strany. Po několikaminutovém boji panička vidí, že osmák zvítězil. Rulička je na kusy a proměňuje se v pelech.

[„A toto bola naozaj pekná akcia!“] hlásil komentátor z bezpečné vzdálenosti od hřiště, ovšem Cherrmack to vůbec nevnímal. Tušil však, že do konce zápasu zbývá jen pár minut. Sotva tedy od chytače převzal míč, věděl, že tuhle příležitost nesmí promarnit, a okamžitě vyrazil k brance. Přeskočil kládu, na poslední vteřinu uhnul holi levého dorážeče, třemi jednoručními tempy překonal vodní příkop, ustál ránu od dorážeče pravého, která ho stála dva zuby, a vykopával, modle se ke všem bohům, co znal.
Bylo to těsné, ale branku trefil a Kakulometa Brrrno tak nakonec s Rudými křídly z Rakhuuunu prohrála jenom o pětasedmdesát bodů.

Jela v čele závodu. První před celým pelotonem. Udávala tempo. Byla v zóně, kladla jednu nohu před druhou jako stroj. Nadšené výkřiky publika vnímala jen jako šum na pozadí. Ještě je čekaly dvě zatáčky, pak rovinka, krátký kopec a sjezd do cíle. Poslední metry budou rozhodovat. Projela šikanu, na rovince nasadila sprint, aby udržela rychlost, kopec vyběhla jak laňka, když tu v poslední zatáčce se kolem ní mihl stín. Vypadla z tempa, na vteřinu zaváhala a najednou koukala na něčí záda. Zatnula zuby a zvýšila tempo. Poslední sprint rozhoduje. Dala do toho vše. Konec. Nadšený řev publika zpečetil její prvenství.

Našeho reprezentanta dnes čeká nejdůležitější sportovní výkon jeho života.
Jezerní lidé nejsou úplně pitomí a sledují, co ta růžová urážka slušných ropuch dělá na břehu.
Tak radikální řešení však nečekají.
Náš sportovec je jediný z pozorovatelů, který zareguje dostatečně rychle.
Opře se do toho vší silou, ruce i nohy s plovacími blánami rozrážejí mocnými záběry vodu. Jezerňan přímo letí, hnán potřebou varovat ostatní, a kdesi za ním se rychloabsorbent kyslíku snáší na dno jezera. Jeho účinky postupují vodní masou pomalu, ale jistě.
Tempo za tempem plave šampion vpřed a blíží se k prvním obydlím. Je opravdu rychlý.

Ale ne dost.

"Kdy už si domů někoho přivedeš?" zahájila máti zápas prudkou ofenzivou a dloubla loktem do otce, který ji podpořil neutrálním "hm", schovávaje se v záloze za novinami.
"Mám toho teď hodně. Práce, škola..." kontroloval jsem do začátku chabější obranou. Výhodou bylo, že jsem se moc nezapotil; bylo potřeba takticky rozložit síly na další kola.
"Já tady ale nebudu vděčně," smečovala vzápětí babička. "Chci si užít vnoučat!"
"Však to nemusí být ode mě," paríroval jsem, ale zrovna v babičce jsem cítil protivníka, na nějž bych nemusel stačit. Uchýlil jsem se tedy k odporné lsti.
"Myslím, že bráchova přítelkyně o dětech mluvila..."