Zabít obra, na jehož ramenou stojím

Bernard z Chartres nám praví, že jsme pouhými trpaslíky, kteří nadutě vyhlíží z výše, jíž sami nedosáhli, domnívajíce se, že svět patří jim.
K čemu vlastně využíváme to, co nám dali naši předkové?
Trojúhelníky Pythagorovy a Eukleidovy, trajektorie výstřelu. Archimedovo ponoření? Mrtvoly v bahně zvednou hladinu, nepřátelský krok je zatlačí ještě hlouběji. Kola lafety, převážející děla. Oheň rozněcující se na pánvičce, pohlcující města, spalující kůži mučeného. Rumpál skřipce, páka na vykloubená ramena. Paracelsus nás učí lépe zabíjet.
To je veškerý pokrok, kterého jsme dosáhli. Vše, co stvořili, využíváme k ničení.
Nestojíme na ramenou obrů. Stojíme za jejich zády, připravení bodnout.