Přečtemyš!

„Sínus mínus gama. Smolpachol, ohl. Es Em Lomos ocena druh. Mlčky ber tlumok. Prav to cena druh. Pousměr čas. Přetlumočtemyš. Přeslyšdo. Přečtemyš.“
„Nunynku," zalapá Pepa. "Lež. Falešné povýšení. Úspěch. Peníze. Dárek!“
Rádio přetlumočí zmateně: „Myslím, že ti cestou vypadla nějaká slovesa.“
„Zjistí to, právě jsem řekl, předstírám, koupit.“
„Můj usměrňovač myšlenek ti nerozumí.“
„Musíš mě zachránit! Jestli do zítřka ženě nedonesu šperk, budu muset zvážit emigraci.“
„Špek? Proč si to neřekl hned? Posílám světelnou poštou. Měj se.“
„Nuny, počkej...“
Okno se roztříští a na parapetu se objeví zulcovitá kostka.
„Gábi mě zabije. Možná jsem si Pištu Hufnágla měl vzít já.“