Jak pracovník nebyl doma a v Záchranné stanici záporných postav měli pré

Jel jsem na neuvěřitelně vyčerpávající byrokratickou poradu na ústředí.
Vrátil jsem se pozdě... a přivítal mě řev.

Sauron se šťastně válel v obří sbírce prstenů.
Santer předstíral (doufám), že střílí na Otesánka. Ten se kácel k zemi, zatímco do sebe soukal moji židli. Ježibaba s kulatejma brejlema chroupala na židli perníček s nápisem Jeníček, a Voldemort krolem ní kroužil a dramaticky vlál pláštěm.
„Šach mat, Harry Pottere!“ hulákal vítězoslavně.

Pak si mě všimli. Ztuhli.
Dlouze jsem se na ně díval. Voldemort mi provinile podal svoji hůlku (jídelní).
„Žer slimáky, ústředí!“ zařval jsem za máchání hůlkou.
Víte co... Mám je rád.