Jsou pravdy, které jsou "neodškriepiteľné." A jedna z nich je stopa Starého národa v dějinách lidstva.
Předchozí: Žena v domě
V neděli napoledne děti učily v kalužích po nočním dešti plavat koťátka.
Nad vesnicí ještě viselo krásné kázaní o nejstarších národech, o vtěleném Spasiteli, modrookém Ježíši Kristu. Odehnalo od vesnice medvědici s dvěma mladými.
„Ktorý židák či murín je blonďavý? Musel byť náš. Veď aj Mária a Jozef sú našské mená!“
Na tvářích chlapů bylo vidět přívětivost a ostrý důvtip. Rozlili si ještě za jeden.
„A za nás vstal z mŕtvych!“
Alkonost zvolala pavím hlasem, roztáhla křídla a nad hřbitovem snesla další nehmotné vejce.
Nad Kateřininým hrobem, s dvojím čerstvým kvítím, se nesl šepot: „Zde leží počátek všeho, co nastane!“
Následující: Vyřčeno!
Jeden neví, jestli se smát
Aries
Jeden neví, jestli se smát nebo brečet
Brečet. Chudinky urousaný.
medvedpolarni
Brečet. Chudinky urousaný.
Pořád jen koťátka.
mathej
A tak hezké duchovní drabble to mohlo být.
Já jim neubližuju
medvedpolarni
Brum.
Děti je vzdělávají.
mathej
Děti je vzdělávají.
prchám
medvedpolarni
od zlováckých škol. I dětí.
Skvělé! Od koťátek a po
Rya
Skvělé! Od koťátek a po Krista.
A dál to vázne?
mathej
Tři dny a Kata nic.
Brrr!
Saphira
Brrr!
Promiňte
mathej
Promiňte
Jauvajs. Tohle mi připomíná
neviathiel
Jauvajs. Tohle mi připomíná "argumenty" o "bílém" Středomoří zamořeném nebílým obyvatelstvem, kvůli kterému teď vypadají středomořské národy tak jak vypadají dnes...