Na hranicích přiměřené sebeobrany...

V konečném důsledku z toho mohla vinit jen sama sebe. Byla příliš pohlcená misí a starostí, aby všichni přežili, než aby si všímala varovných signálů, co při zpětném pohledu bily do očí.
Elke měla o oslavování úspěchu jiné představy. Týden ve sklepě s plejádou mučicích nástrojů. Mstila se za někoho, kdo si dávno tomu chtěl přivlastnit, co mu nepatřilo a po právu za to zaplatil.
Vytrhané nehty dorostly, rány se zacelily. Jen jizvy po stříbrných poutech budou mizet ještě dlouho.
Zabila ji, protože neměla na výběr.
Teď ještě aby o tom přesvědčila ten sál plný rysodlaků, kam za chvíli vstoupí.