Sedí na před Letenským zámečkem a cucají limonádu.
Táta začíná nezvykle potichu. „Byl jednou jeden král, moudrý a ušlechtilý, ale nedokázal se ubránit. Zloun ho zavřel do pece a spálil. To byl váš praděda. Jeho syn, můj děda, se zapřísahal, že už nikdy nebude dole. Obul si mocné rudé boty a šlapal po jiných.
Táta na to šel ještě jinak. Usmyslil si, že postaví nedobytný hrad ze zlata a diamantů. Shromáždil obrovský poklad, ale ve věžích byla zima a tma.
Já hledal sílu mezi rytíři s ocelovou zbrojí proti strachu.“
Markétka dopíjí. „A dá se v těch krunýřích dýchat, tati?“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Komentáře Drabble 2026 (7)
Chjo... to vypořádávání s…
Terda
Chjo... to vypořádávání s traumaty, co se nesou generace.
To je mi rodinka
N.Ella
To je mi rodinka
Tedy, nakukuji sem jen občas…
mila_jj
Tedy, nakukuji sem jen občas, protože tenhle příběh je silný, ale na mě moc depresivní. Nicméně - že by nitka naděje?
Dýchat v krunýřích? No…
Regi
Dýchat v krunýřích? No... nedá.
Markétka udeřila hřebíček na…
strigga
Markétka udeřila hřebíček na hlavičku, se mi zdá. Kolik lidí asi podobný generační trauma má... můj praděda si taky obul rudý boty, po válce. Děda ho za to celoživotně nesnášel a udělal ze sebe okázalýho nadřazenýho intelektuála, co všemu rozumí, jen vlastní ženě a dětem ne. Moje máma tím trpí dodnes. Tolik let a pořád to v těch lidech je.
uf, výborné a těžké čtení po…
Aries
uf, výborné a těžké čtení po ránu
Ach.
Profesor
Dobrá otázka na závěr.