Na dřeň

V hospodě někdy slyšíte, aniž vidíte.
„Inu... smířila jsem se s tím. Vnoučata mám od syna a třeba by ji to zvláštní období někdy přešlo...“ starší ženský hlas, jako přešlý mrazem nebo ochraptělý od vyplakaných slz.
„A Eleanor na ni byla hodná, na to nezapomeň. To máš lepší než kdekterej mužskej,“ hlas mladší ženy.
„Říkej si co chceš, ale není to přirozený,“ mužský hlas.
„Mlč, ty se nedokážeš přenést přes to, že ti dala košem,“ mladší hlas je nekompromisní.
„Teď leží vedle sebe... Eleanor snad žádnou rodinu neměla... a přece bych je nakonec nerozdělila.“
Popotáhnutí.
„Hlavně, že se měly rády.“