Syn

Napuchlá víčka chladí mi kov,
bolavou hlavu zas měkká tkanina.
Ztratil jsem všechno v důsledku slov,
všechno teď končí a všechno teď začíná.

Zůstane otisk v myslích i ve světě,
já sám se znovu obrátím v prach.
Ten kdo zná konce, cítí se prokletě,
ten kdo zná konce, ten cítí strach.

Odvahu seberu ve chvíli snad,
kdy ve mne z života zbyde jen chlad.
Zemřel syn člověka, už je to tak.

Do hlíny dopadne plátěný šat.
Stačí se lidství zříct, pak sebou se stát.
Povstal syn Boží, už je to tak.

Poznámka: Já vím, že je po termínu, ale budeme se tvářit, že je to v pořádku ;o)

Inspirováno Turínským plátnem