Podrážky se bořily do vrstvy prachu. Byl to uzavřený prostor, už proto, jak se v něm choval zvuk. Ale stěny i strop se schovávaly v nedohlednu. Stísňující.
“Haló?”
Odpověď žádná.
Tam! Silueta!
Doběhl k ní. Zvedla hlavu, zastrčila si pár neposedných vlasů zpátky pod šátek, vyždímala hadr, opřela se o smeták a tázavě se na něj podívala.
“Já... jsem mrtvý. Já to vím. Teď by tu měl být někde bůh, ďábel, nebo kdokoli, kde sečte a zváží můj život. Já...” klesl před ní na kolena a trhaně se rozplakal.
Soucitně potřásla hlavou, opatrně ho obešla a pokračovala v umývání podlahy.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
teda... nějak mi došly slova,
Aries
teda... nějak mi došly slova, ale nějaký duchaplný komentík si to zaslouží
(jen si dovolím nesměle podotknout, že se schovávaly, ale prostě je to děsně dobrý
Děkuju, já už duchaplnost
Aveva
Velmi působivé. Vidím to před
Aplír
Velmi působivé. Vidím to před sebou jako film v kině a nevím, které interpretaci dát přednost.
Takže autorský záměr se
Aveva
To je vážně dobrý, Vidím to
Julie
To je vážně dobrý, Vidím to před sebou jako komiks. Obávám se, že když píšeme podobnou věc, napíšeš ji líp.
Popravdě řečeno, bez tvého
Aveva
Popravdě řečeno, bez tvého drabble by tohle asi nevzniklo. A osobně si myslím, že tvoje optimistická verze je lepší ;o)
(a já to před sebou vidím jako animovanej film ;o)