DMD č. 30 pro 30. 4. 2013. Téma: Zváženo a sečteno

Kde se berou ty malé žluté lístky, co jim Rube vždycky ráno rozdává? Kdo určuje jména a časy a jestli půjde mrtvý dál nebo zkysne tady?
Georgia prostě ráda měla ve věcech jasno a tohle jí pořád vrtalo hlavou. Zkusila se jednou i zeptat, ale Rube byl ještě tajemnější než obvykle, jako by snad měl podepsanou dohodu o mlčenlivosti. Můžou vlastně Smrťáci vůbec něco takového podepsat? A jako by nestačilo sejmutí záchodovým prkýnkem (no vážně; chtěli byste vy mít tak trapnou příčinu smrti?), proč musí být průvodcem duší právě ona?
A někde v jiném vesmíru Smrť načal nový poznámkový bloček...

Když starého hraběte Kinského vyhnali ze zámku, odmítl se vystěhovat z Kostelce. Nakonec ho z milosti nechali bydlet ve farním bytě, zatímco mu v zámku zřídili výzkumný ústav pro chov vepřů a v přízemí ubytovali čuníky. Po čase za starým pánem přišla delegace z národního výboru, aby mu jako nejstaršímu občanu města pogratulovala k významnému životnímu jubileu. Předali rudé karafiáty, potřásli rukou a nastalo rozpačité ticho. „Soudruhu hrabě, a co jste si vzal s sebou ze zámku na památku,“ ozvala se nakonec jedna z dam. Starý pán to zvážil, důstojně pokýval hlavou a potom velice zřetelně pevným hlasem pravil: „Hovno!“    

Tři roky. Tři dlouhé roky otce neviděl. Bude to zvláštní se najednou vrátit. Ale vrátí se rád. Jen, přátelé mu budou chybět. BJ, plukovník Potter, Margaret, Klinger a jeho převleky. Radar. Bude toho hodně, na co bude vzpomínat rád. Ale také spousta, na kterou by nejradši zapomněl. Mladí kluci, jenž mu umřeli pod rukama.
Čeho je víc, toho hezkého nebo toho špatného? To špatné, zdá se, vyhrává.
Spusťte oponu, divadlo končí. Odjezd. Nechává tu část svého srdce A tu další u modrých očí.
* * *
Po letech...
"Hawkey?"
"Ano, Francisi?"
"Ale nic, já jen..."
"Já taky."
Dva vřelé úsměvy na zamilovaných tvářích...

Profesor Severus Snape se hned tak něčeho nelekl. Už zažil lecjaké věci. Léta hrál dvojí hru. Zabíjel a byl zabit. Pak byl oživen a vystaven situacím, o kterých se mu nezdálo ani v nejdivočejších snech. Mnohdy se mu zdál jeho minulý život jednodušší než to, co následovalo.
Ale pod tvrdým pohledem mstitele, který na něj mířil špičatým koncem čehosi, co mohla, ale nemusela, ale pravděpodobně byla neobyčejně mocná kouzelná hůlka – nebo možná jenom kus naostřeného dřeva – ztrácel svůj obvyklý klid.
„Dobrá,“ souhlasil opatrně. „Žádná sojčí vejce. Zkusím třeba kachní.“
Ulevilo se mu, když to stvoření zmizelo. Konečně mohl ulehnout k… *

Hundreds of ships, fully equipped.
Thousands of guns and other weapons.
Tens of thousands of bullets and various amunition.
Hundreds of thousands of tons of food, fodder and other supplies.
Millions of men, women, children.
Uncounted - and uncountable - number of miles saled, pulled, dragged, marched and walked.
Hektolitres of innocent blood spilled.
One man with a vision.
One church in need of reformation.
One realm trampled under the feet of soldiers.
One Empire on the rise.
One world in a terrible war.
One story waiting to be told.
One enemy waiting to be rediscovered.
Were all the sacrifices worth it?

Nerozhodně se dívala na poslední komentář v diskuzi. To, že s kamarádkou spamovaly do naprosto nesouvisejícího článku, bylo už tak nějak vedlejší.
Jedeš na con?
Nechala si vysvětlit, co to je a zaslat si podrobnosti. Vypadalo to lákavě: setkání lidí, kteří se baví přesně tím, o čem mudlové v jejím okolí nechtějí ani slyšet...
Sice by tam nikoho neznala, se svojí kamarádkou z blogu se viděla jednou, krátce, ale neznámé vody ji lákaly. Po důkladném zvážení se nakonec rozhodla, že si takové dobrodružství nemůže nechat ujít. Rodiče se dozvědí, jen co budou chtít slyšet. Co by se tak mohlo stát?

Tak se na to podívejme.
Prach, máme. Do mlhovin se skládá hezky. Zárodečné spirálky vznikajících hvězd... jsou tam. Planety, měsíce a asteroidy – no jistě, jakpak by ne. Plně vzrostlé hvězdy – a jak panečku svítí! Galaxie... ale ovšem, krásné vzory! Rudí obři, bílí trpaslíci, neutronové hvězdy... ó ano, i ty už vznikají.
A co černé díry, jsou všechny na místě? Víte, kolik je v tom materiálu, v takové černé díře? Všechny do jedné, říkáte. Ano, tak je to všechno v pořádku.
A teď mi tedy laskavě vysvětlete, kde je těch 96 procent surovin.
Dostala se nám do účtů nějaká temná hmota.

Čarodějka stála před skříní se zásobami, v ruce papír a brk. Na seznamu si odškrtávala ingredience a dělala si u nich poznámky o množství, které jí ještě zbývalo.
Nad každou, která došla, se trochu zamračila a připsala, kam pro ni musí zajít. Na konci seznamu udělala tlustou červenou čáru.
***
Vrchní dráb si nechal předvést toho výtečníka, kterého jeho muži chytili v noci v jedné z městských putyk. Ztropil tam scénu. Dráb se podíval na papír, položený na stole před ním a začal předčítat. Nebyl to zrovna krátký seznam.
Dočetl a podíval se na Peregrina:
"Myslím, holenku, že se šatlavě nevyhneš."

Jehně Evan se stalo oblíbeným členem domácnosti. Mělo to však i negativa. Třeba sežvýkané květiny. Špinavé povlečení, protože Evan považoval za nejlepší návrat z procházky ten, že si vlezl do postele, což bylo nemilé, pokud bylo deštivo. A to bylo samozřejmě často. Po bytě se přes všechnu snahu objevovaly stébla sena. Bílé chlupy byly také všude. Obzvlášť rády se chytaly na Iantovy obleky. Často je též vytahovali z jídla a lovili z kafe. V neposlední řadě se zvýšila spotřeba piva. Ale i po zvážení všech těchto bodů, měli Evana oba rádi. Stejně tak je bavily nevěřícné pohledy lidí v parku.

„Eh, zatra práce.“ Starý Skladník zvedl velikou bednu a pomalými kroky se vydal napříč obrovskou místností. Všude byly do úhledných hromádek vyrovnány bedny a bedničky, z různých druhů dřeva. Byli zde krabice smrkové a jasanové, bedýnky z ořešákového dřeva a docela malinké krabičky z lípy. Některé tmavé a hladké, jiné světlé z úzkých prkének. Skladník došel asi doprostřed sálu a s heknutím zasunul krabici na místo.
„Tak, to byla tenhle rok poslední.“ Prohlásil spokojeně. „Všechno mám zváženo a sečteno, byl to docela plodný měsíc a mám tu několik pěkných kousků. Jen kdybych věděl, kam jsem založil ten papírek s výsledkem...