Procitnutí

Violetta se zjevila jako přízrak z ničeho. Juditu opustily všechny myšlenky i vzduch z plic, když ji nejkrásnější osoba v celé Vídni místo pozdravu políbila.
„Tajné schůzky mám nejraději,“ uslyšela proklatě blízko svého ucha a útroby se jí stáhly touhou zapomenout, proč je tady. Útočila na ni slovy i doteky, měla ji přesně tam, kde ji mít chtěla…
„Příště pozveme Konstantina.“ Pustila se do popisu noci plné zázraků.
Judita procitla. Konstantina? Ale on přece…
„Už jsem ho pro nás vyzkoušela. Bude to nádherné, uvidíš.“
Judita od ní odskočila jako od plamene.
Slova z milostného románu spadla do bahna, odkud přišla.