Vlna

Zase jsem odporný cynik, co vykřeše zlomyslnost z děsivé katastrofy...

Mirrapeis mívalo od roku 900 svého vlastního světce, Gauderica, ochránce před suchem a epidemiemi.
Zde je na místě připomenout, co jsem zjistila v rámci rešerše velmi čerstvě, totiž že současné Mirapeis (Mirepoix) v době mých příběhů neexistovalo. Původní městečko vzniklo na severním okraji údolí u paty srázu s hradem (dnes Chateau de Terride), v rozlivové oblasti řeky Hers, která se ale naopak držela při jižním okraji údolí (obvykle). Právě tohle městečko dobyli a obsadili v roce 1209 křižáci vedení Simonem z Montfortu, a na oslavu dobytí změnili zasvěcení místního kostela ve prospěch sv. Mořice podle aktuálního svátku (původní zasvěcení neznáme, ale je snadné si domyslet, že patřilo právě Gaudericovi). Mirapeis na svém původním místě prospívalo dalších osmdesát let, než se v červnu roku 1289 protrhla hráz jezera na přítoku Hersu - říčce Le Blau, třicet kilometrů proti proudu v horách pod hrádkem Puivert (Zelený kopec). Údolí obou řek je relativně uzavřené, dokud se neotevírá do šíře jen pět kilometrů nad městem.
Představit si výslednou přívalovou vlnu je bohužel až příliš snadné. Městečko na původním místě v podstatě beze stopy ze dne na den zaniklo a nové bylo vystavěno na vyvýšené terase na jižním okraji údolí během následujícího roku, když bylo jasné, že se řečiště posunulo na sever.

Ten můj cynik tvrdí, že to byla tak trochu pomsta vystrnaděného světce, který měl chránit město před suchem.