Předurčený osud

Na jedničku museli vzít kleště. 

Dvojku vyvolávali. 

Trojka šla překotně. Málem nestihl přijít doktor. 

Čtyřka byla nejnáročnější. Po té jsem dostala dva měsíce rekonvalescence navíc. 

Po pětce mě museli čistit, nevyšla celá placenta. 

Vždycky se těším na šestinedělí. Šest týdnů klidu a ticha. Prášky na zastavení laktace mi naštěstí fungují dobře, některé maminky si na ně stěžují. 

Jedenáct měsíců práce. Porod. Klid na šestinedělí. Rok za rokem, dokud to tělo zvládá. 

Až už nedokážu rodit, čeká mě práce ve školce. Někdo musí těm malým vyprávět o lidstvu. O Zemi, kterou jsme opustili. O největším úkolu, který před námi leží. 

Zalidníme rudou planetu a pak se vrátíme na Zem a uděláme tam pořádek. 

Kdyby to nebylo zřejmé, jedná se o báseň Jiřího Žáčka: K čemu jsou holky na světě?