Hoře

Pro toho, kdo dlouho stojí, jsou ti, kdo jsou v pohybu, předmětem úžasu, strachu, zájmu a nebo nejsou vůbec ničím. Kdo ví, kým jsme byli pro horu. Snad zrnky prachu, která zavíří kolem, než je odežene tentýž vítr, který je zavál. Cítila nad naší svévolnou nestálostí závist nebo smutek? Věděla o nás víc, než jsme tušili? Možná si jen namlouváme, že jsme se pro ni rozhodli, ačkoliv to byla ona, kdo se pro nás rozhodl, to ona nás k sobě zavolala, vzývala nás svou siluetou na obzoru, přitahovala naše oči i naše neklidná srdce, toužila po naší slabosti i síle.