Tanec

Stébla trávy pod tlakem dívčích chodidel polehla k zemi. Jemná lesní tráva chladila.

Jarní slunce pohladilo růžové líce a z vlásků, které se uvolnily z ledabyle utaženého copu, vytvořilo svatozář.

Mladé srdce bylo otevřené všem radostem světa a zpívalo tou nejkrásnější nadějí.

Krok a skok a otočka. Lem sukně zavířil. Tančila lehce jako víla. Připadala si jako víla. Bezstarostná a lehkonohá. Špičky prstů se zarývaly do mechu a hlava zděšeně, ale bezhlesně křičela.

Stůj! 

UTEČ! 

PRYČ!

Melodie zesílila a získala na naléhavosti. Tón za tónem jako úder kladivem. Hlava to vzdala. Nechala nohy převzít vládu a potlačila myšlenku na následky.