Jediný pant

Vzduch místnosti voněl vůní dřeva. Taky že v ní nic jiného než dřevo nebylo. Místost kdysi dávno někdo vyhloubil ve kmeni starého dubu. Jediné světlo pronikalo dovnitř skrze průchod, velký tak na jednu skrčenou bytost.

Uprostřed místnosti byla stará truhla. Zámek na ní byl dřevěný, ale pant, pant víka truhly byl z kovu. To byla jediná vyjímka.

V truhle bylo uschováno tajemství. Tak tajemné, že už na něj všichni zapomenuli. Ale to tajemství nezapomenulo.

Pamatovalo si, kdo ho zavřel. A že se blíží čas změny.

Ozvalo se vrznutí. Pant povolil.

Do místnosti na chvíli přestalo pronikat světlo.

Tajemství je venku.