Před úsvitem

Tolik se snažila.

Když ji rozpálila horečka.

Když ji roztřásla zimnice. 

Když jí slabost nedovolila vstát z lůžka.

Tolik se snažila žít, vykoupit modlitbami alespoň pár týdnů, aby se děťátko mohlo narodit.

Objímala si břicho. Kdyby mohla, vyrvala by dítě ze sebe, aby smělo žít.

Ono bylo přece zdravé. Živé a silné. Jeho malé ručky ji hladily stejně, jako ona hladila jeho. Cítila, jak tančí. Představovala si, jak se šťastně usmívá uvnitř chátrajícího těla.

Tolik ho milovala.

Smrt ji milovala víc.

Zemřela nad ránem. Sluneční paprsky pronikly špinavou okenní tabulkou a políbily bledý obličej.

Na tvářičky nemluvňátka slunce nikdy nedosáhlo.