Vyšlapaná cesta

„No nekoukej na mě tak, řekl jsem ne!“ zvýšil na lišku hlas a zarputile vrtěl hlavou. „A co já se s tebou vůbec bavím, seš němá liška,“ prohlásil nakonec, otočil se na patě a vydal se na vlastní pěst mezi stromy.

Netušil, kudy přesně jít, ale všechno bylo lepší než skákat z útesu. Po nějaké době narazil na vyšlapanou stezku a vydal se po ní. Cesty přece vždycky vedou k lidskému obydlí a on by rád nějakého člověka potkal. Třeba by mu pomohl, možná i výměnou za noc v teple a něco k jídlu.
 

„Ale ale, kampak tak pospícháš, hošíčku?“