Boj

Martina byla na válečné stezce. Hnána dílčími zklamáními a chabými výsledky poté, co byla hodná a mírná, co se snažila jen trochu, opustila cestu vlídné konejšivé dobroty a dala se do boje. Obdivovala se všemu ostrému, špičatému a pevnému, mandlovým očím, orlím nosům, řezané čelisti, ostrým loktům, ale její tělo bylo odjakživa poddajné a měkké, slovansky kulaté či oválné, náchylné k požitkářství smyslů a tak vzdálené ideálu. Když vyrazila do kopce, bylo to za trest jejímu neposlušnému tělu, byla to lekce, kterou udělovala sama sobě v dobré víře, že tělo pochopí, co je pro něj dobré, umravní se a zašpičatí.