Děsivá podívaná

Sotva padla tma, Borlan pocítil jejich útok: strhávali z něj zbroj i šaty, zarývali drápy do svalů, škubali vlasy a vousy. Oháněl se, bojoval, leč marně. Svlečeného, zkrvaveného a vysíleného jej připoutali ke stěně. 

Opět zablikalo světlo.

V chodbě kousek dál stál Vajgor. Chyběla mu paže. Ze stropu na hácích viselo spoustu končetin. Dětské, dospělé i ty se stařeckými skvrnami. 

„Potřebuju novou ruku,“ usmál se Vajgor. „Poradíš mi? Tahle je od souseda Valrada, tahle od jeho ženy…“

Borlan zalapal po dechu. „Co?“

„Jasně, tvoje je nejlepší!“ Vajgor sevřel v dlani sekáček na maso. „Vezmu si tvoji ruku!“

Vykročil, napřáhl se…