Sevření

Odpoledne se spolu smáli, ochutnávali cukroví, vůně kávy je halila jako hřejivá peřina, jako předzvěst sametově sladkých dní. 
Vzpomínka zhasne jak roztříštěná lampa. Drahošův žal se přelévá do Slávčiných žil, tíží a pálí. Kéž by uměla jeho bolest utišit! Podvědomě však cítí, že teď se nesmí ptát. Sypala by sůl do rány. A tak jen svírá jeho chladné dlaně. Znamená to „jsem a budu s tebou“. Pochopil to?
Xénie se hbitě vztyčí, rázným gestem vytvoří štít.
K Slávčině úžasu se i Drahoš okamžitě probere ze strnulosti, posiluje matčino kouzlo.
Z mlhy se noří zlaté postavy, blíží se ze všech stran.