Jako liška v kurníku

Karonády byly vynalezené v druhé polovině 18. století. Na rozdíl od dlouhých děl měly kratší dostřel a byly nepřesné, ale měly i své výhody. Například pro jejich nabití bylo potřeba menší množství střelného prachu. Byly lehčí, takže umožňovaly střílet těžší střely buď z menších lodí nebo z vyšších palub, aniž by to ohrozilo těžiště lodi. A dřevo skutečně údajně spíš probouraly než prosekly. Díky tomu získaly přezdívku "drtič". Nebo se nabíjely kartáčovými náboji. Co takový kartáč plný sekaného olova způsobil, asi netřeba popisovat. Jistý zmatek karonády působí v započítávání počtu děl. Například dvaatřicetidělový Skřivánek má dvacet šest dlouhých dvanáctiliberních děl, šest šestiliberek a k nim navíc šest osmnáctiliberních karonád. Karonády se u něj do celkového počtu děl nezapočítávají. Tedy ve skutečnosti nemá děl třicet dva, ale třicet osm. Pokud karonády nahradily některé z původních děl do celkového počtu se počítaly.